THE CAPTURE 8

Příběhy fotografií: Petr Bambousek

By Peak Design CZ/SK Deník

February 28^th, 2025

SERIÁL CAPTURE: KRÁSA POHYBU

Ornament na pět? Akant. Tropický mravenec na čtyři? Atta. Už je to hrozně dávno, co jsem vyplňoval první křížovky s vědomím, že do některých políček prostě mechanicky napíšu něco, čemu vlastně vůbec nerozumím. O mnoho let později jsem začal cestovat po naší nádherné planetě, na vlastní kůži poznával krásu tropické přírody a pozvolna začínal rozumět tomu, co vidím kolem sebe. Jako fotograf se tak snažím přiblížit své okouzlení přírodou všem, na které působí stejně magicky jako na mě. Moc rád se například věnuji zachycení krásy pohybu. K finální fotce vedou občas různě kudrnaté cesty, tak mi dovolte, abych vám dnes pár příběhů představil.

PETR BAMBOUSEK

Petr se zaměřuje výhradně na fotografii zvířat a přírody. Za tím účelem podniká každý rok řadu výprav zejména do tropických krajin. Snaží se lidem přiblížit rozmanitost přírody jako celku, takže se věnuje širokému spektru motivů od makra přes ptactvo až po velká zvířata. Pro jeho tvorbu jsou typické čisté a nápadité kompozice, které získaly celou řadu mezinárodních ocenění v těch nejprestižnějších soutěžích – Wildlife Photographer of the Year, Nature’s Best Photography, Bird Photographer of the Year, Sony World Photo Awards a dalších. Petrovu tvorbu můžete vidět v řadě časopisů, knižních publikací i na mnoha besedách a výstavách. Své postřehy také publikuje na svých webových stránkách a sociálních sítích. Každoročně pořádá celou řadu workshopů u nás i v zahraničí, které pomáhají fotografům proniknout do tajů fotografie přírody.

Web Facebook Instagram

Petr používá:

MRAVENEC ATTA

To si takhle jdu po pralese. Nejdřív si všimnu podivných „chodících lístečků“, až posléze pod nimi spatřím drobné nazrzlé mravence, kteří ty lístečky porcují a nosí do pozemního hnízda. Tam jsou lístky dál zpracovány na jakousi hmotu, na které mravenci pěstují houbu. A právě ta jim slouží jako potrava. Mravenci chodí v prakticky nepřetržitém zástupu do hnízda a zpět na strom, kde lístky postupně vykusují. Většinou jsou zelené, ale někdy narazí na lístky různých barev, což přímo vybízí k tomu je nějak zachytit. Tato populace mravenců Atta pracovala především v noci, proto jsem přemýšlel, jak zachytit nejen barevné lístky, ale také neutuchající pohyb jejich nosičů. Vyhlédl jsem si vodorovnou větvičku, přes kterou pravidelně chodili. Upevnil jsem foťák na stativ a začal počítat, za jak dlouho mravenec přeběhne úsek, který objektiv zabírá. Vyšla mi cca 1s. Aby zůstal mravenec v záběru, využil jsem čas o něco kratší: 0,7s. K foťáku jsem připevnil odpalovač, abych mohl scénu nasvítit bleskem drženým v ruce nad úrovní ramen s efektem částečného protisvětla. Vždy jsem si vyhlédl mravence s atraktivním lístkem a čekal, až proběhne mou trasou. Jak to zpočátku vypadalo snadno, tak se ukázalo, že to bude trochu peklo. Mravenci občas chodili zespoda, občas se v půlce zasekli, občas se vrátili, občas se „zakecali“ s jiným mravencem a občas jsem je prošvihnul. Strávil jsem tak u té větvičky v lese asi tři hodiny, až jsem si řekl, že už jsem dostatečně unavený a na kartě už mám 5 použitelných fotek. Mise byla splněna a já mohl jít do hajan. U tropického mravence v křížovce už bych dneska nezaváhal. Možná, kdyby to byl „mravenec na šest“, napsal bych tam Eciton. Ale „mravenec na čtyři“ to je prostě Atta.

EXIF: Olympus E-M1 III, Olympus 60mm/2.8, ISO 250, f/9, 1/13s, blesk s rozptylkou mimo foťák, stativ Peak Design Travel Tripod, Kostarika

TUKAN V DEŠTI

K nejatraktivnějším ptákům v tropech patří tukani. Naše první setkání proběhlo před 25 lety v Kostarice, ale na fotku to ještě dlouho nebylo. Naštěstí jsou v Kostarice místa, kam se dají tukani nalákat na sladkou chuť a vůni banánu, který je pro ně opravdovou pochoutkou. Díky tomu jsem měl příležitost si je postupem času nafotit ze všech možných i nemožných úhlů. Baví mě, jak jim v dešti zmokne peří a oni ze sebe v jednu chvíli oklepou všechnu vodu, při čemž se na pár vteřin změní k nepoznání. Zachytit to na fotku byl ale zpočátku trochu oříšek. Tukan se nechá nehybně smáčet a pak se náhle na vteřinku otřepe. Propásnout tenhle moment je docela snadné a byl jsem v tom jeden čas opravdu dobrý. Propásl jsem skoro všechny otřepy. Jenže fototechnika jde neustále kupředu a na podobné momenty máme dneska chytré funkce přímo ve foťáku. Na tom mém (OM Systém OM-1) se jmenuje Pro Capture. Po namáčknutí spouště se ukládají fotky do mezipaměti. Když nastane akce, domáčkneme spoušť a na kartě jsou jak fotky poté, tak i fotky uložené do paměti před samotným domáčknutím. I když nejčastěji fotím z ruky, tady jsem umístil foťák na stativ, připojil dálkovou spoušť a bedlivě sledoval, jak tukana smáčí déšť. S tímhle nástrojem téměř není šance takovou akci propásnout. Zejména s vědomím, že si mohu nastavit v extrémním případě i záznam toho, co se odehrálo až 20s před plným domáčknutím spouště. Svým způsobem se může tukan otřepat, odletět, já si mohu zavázat tkaničku a teprve pak domáčknout spoušť. Pořád budu mít zachycenou i fázi, kdy se tukan zmáčený deštěm teprve rozmýšlel, jestli se má otřepat, nebo ještě chvilku počká.

EXIF: OM System OM-1, Olympus 150-400mm/4.5 TC IS, ISO 1 250, f/5, 1/1000s, fce Pro Capture, dálková spoušť, stativ Peak Design Travel Tripod, Kostarika

KACHNA BYSTŘINNÁ

Moc rád ve fotkách kombinuji statický a dynamický prvek. Kachna bystřinná z Ekvádoru k tomu úplně vybízí. Svůj život zasvětila velmi prudkým horským bystřinám, do kterých se neohroženě potápí za potravou. Oázou klidu jsou pro ní balvany, které z říček vystupují. Šel jsem se podívat k jedné takové bystřině, a když jsem se k ní po hodinové chůzi pralesní stezkou blížil, srdce mi zaplesalo, mám štěstí. Na velikém kameni byly hned dvě samičky. Neopustil jsem les, abych je nevyplašil a udělal několik fotek jistoty z ruky. Pak jsem začal chystat nastavení foťáku tak, abych dosáhl delší expozice. Opět se vyplatilo, že svůj stativ nosím prakticky stále s sebou, i když ho na běžné fotky prakticky nepoužívám. Jeden ale nikdy neví, kdy se může hodit a pro svou kompaktnost se vždycky někam vejde. Během chvilky byl foťák na stativu, ale to by samo o sobě nestačilo. Potřeboval jsem docílit dlouhé expozice. Říčka sice poskakovala mezi stromy v pralese a bylo pod mrakem, přesto se mi nedařilo expozici srazit pod 1/125s, což je na mou vymyšlenou fotku příliš rychlý čas. Tady se opět hodila šikovná funkce foťáku, kde můžu díky vestavěnému ND filtru prodloužit expozici až o 7EV. Za chviličku bylo vše nastaveno stačilo jen připojit dálkovou spoušť, abych si fotky mačkáním spouště nerozmazal. Ehm, dobrá, příště ji nenechám ležet na stolku v pokoji, slibuji! Využil jsem tedy jinou funkci, programovatelnou samospoušť, která umí vyfotit 10 snímků za sebou. Kostrbaté, ale funkční. Teď už jen stačilo vyčkat na chvíli, kdy se kachničky na 1/4s ani nepohnou. Ukázalo se, že taková situace prakticky neexistuje. K mé zprvu velké radosti k nim připlaval i sameček, což byl nakonec jen další pohyblivý prvek. Samičky se před ním natřásaly, klaněly, skákaly do vody a zase vynořovaly a mně jen přibývaly další a další mazanice na kartě. Vyfotil jsem tam 700 fotek a z nich jsem mohl vybrat 1 (slovy jednu), kde jsou vesměs ostří všichni tři a kolem nich proudí divoká bystřinka. Uff, tak tohle bychom měli.

EXIF: OM System OM-1 II, Olympus 150-400mm/4.5 TC IS, ISO 80, f/10, 1/4s, fce Live ND Filtr, samospoušť, stativ Peak Design Travel Tripod, Ekvádor

CHŘESTÝŠOVEC ZE SULAWESI

Hady miluju. Míval jsem jich plný jeden pokoj. Kvůli nim jsem kdysi začal objevovat tropické pralesy a dodnes je pro mě každé setkání s hadem v přírodě svátkem. Není tak moc překvapivé, že právě mezi hady mám několik druhů, které toužím na svých cestách potkal. K nim patří i endemický chřestýšovec ze Sulawesi, který má naprosto nádhernou kontrastní kresbu a plachý pohled laně. Při loňské výpravě na Sulawesi se to opravdu podařilo a já měl příležitost si tento skvost nafotit do svého archivu. Věděl jsem, že jde o setkání unikátní a další příležitost už se nemusí opakovat. Použil jsem na něj prakticky všechny objektivy, které jsem měl s sebou, dlouhý, široký a kdyby existoval, tak bych klidně použil i nějaký bystrozraký. Když už bylo jasné, že mám jeho portrét, fotku s prostředím, fotku shora, zdola, začal jsem se trochu mírnit a vymýšlet, co by se tak ještě dalo. A v tu chvíli jsem opět zapojil do fotky pohyb. Nikoli hadův, had byl poměrně klidný a hýbal se jen minimálně, ale tentokrát jsem rozpohyboval foťák. Kontrastní skvrny měly potenciál na delší čas vykreslit nějaké obrazce a pro zachování nějakého ostrého momentu jsem použil blesk synchronizovaný na druhou lamelu. Hadík je sice krásný, ale také trochu (víc) jedovatý a experimentální seance měla probíhat se širokoúhlým objektivem. Proto jsem si držel bezpečný odstup tak, že jsem upevnil foťák na složený stativ, který jsem držel v bezpečné vzdálenosti v jedné ruce a dálkový odpalovač v druhé. Bohužel už jsem postrádal ruce na držení blesku, o to jsem požádal místního průvodce. Čáry, máry, blesk a bylo vymalováno.

EXIF: OM System OM-1 II, Olympus 8-25mm/4, ISO 100, f/6.3, 1s, blesk s rozptylkou mimo foťák, foťák uchycený na složený stativ Peak Design Travel Tripod, Sulawesi

KOLIBŘÍK A VOSA

Jsou chvíle, kdy se odehraje nějaká akce tak rychle, že mozku chvilku trvá, než pochopí, k čemu vlastně došlo. To je případ i fotky kolibříka, který se náhle po něčem ohnal. Díky tomu, že jsem u něj chtěl zachytit potenciální bitky s ostatními kolibříky, měl jsem připraven opět režim ProCapture, který pomáhá řešit reakce na náhlé nečekané akce. Měl jsem foťák na stativu namířený směrem na oblíbenou kolibříkovu větvičku, ze které pravidelně odlétal hlídat si své teritorium. V jednu chvíli se ohnal, ale nebylo patrné proč, neboť v tu chvíli zde jiný kolibřík, narušitel, nebyl. Při kontrole fotek jsem viníka odhalil. Ukázalo se, že kolem právě prolétala vosa, na kterou kolibřík ihned reagoval.

EXIF: OM System OM-1 II, Olympus 150-400mm/4.5 TC IS, ISO 10 000, f/5, 1/1000s, fce Pro Capture, dálková spoušť, stativ Peak Design Travel Tripod, Kostarika

JAGUÁR

Vzpomínám si na chvíli, kdy se mě někdo ptal, jestli mám Cuff od Peak Desing. Koukám na to a povídám: „ tak tohle bych fakt nevyužil“. Týden na to jsem odjel s kamarády do Řecka fotit pelikány. Při snaze vyfotit pelikána co nejníž od hladiny jsem se vyklonil z lodi a začal komponovat, totéž udělali další dva kamarádi a jak už při dnešním stupni poznání víme, loď se v tu chvíli vychýlí takovou měrou, že vše, co bylo před tím nad hladinou, může velmi snadno skončit pod ní. Tehdy jsem instinktivně cuknul stranou a o foťák nepřišel. Jen jsem se praštil dlaní do čela, protože některá rozhodnutí člověk domyslí, až když je osudem donucen jim čelit. Po návratu jsem hned Cuff zařadil do výbavy a díky tomu, že focení z rozhleden, vysutých mostů, loděk a kánoí patří k mému naprosto běžnému repertoáru. Poučen a vybaven jsem stejnou metodou fotil jednu z vysněných fotek – jaguára, který plave přímo proti objektivu. Nasadil jsem Cuff, nacvakl na foťák, vyklonil se z lodi a čekal, až jaguár vyplave zpoza vodních hyacintů a povedlo se. Hlavou mi problesklo – uff, ještě že mám Cuff.

EXIF: OM System OM-1 II, Olympus 150-400mm/4.5 TC IS, ISO 320, f/5.6, 1/1600s, foceno z lodi těsně nad hladinou s foťákem na poutku Peak Design Cuff, Brazílie