14 dní, 6 000 km a 1 malý golf

Road trip Dominiky Pokludové

Por Peak Design CZ/SK Deník

11 de March de 2020

V srpnu jsme se s přítelem Tondou vydali na takový menší road trip po Evropě. Ten jsme měli na společném bucket listu už od začátku našeho vztahu. Moje plány a přítelovy plány se ohledně tohohle výletu nejdříve trošku lišily, ale když jsme si na to sedli, dali jsme to dohromady a už jsme byli na stejné lodi.

Dnes bych vám chtěla představit pár highlightů, které jsme během naší cesty viděli, zažili a které fakt stály za to. Výlet jsme si jeli hlavně užít, východy a západy slunce budeme chytat jindy, tenhle srpen jedeme tvořit zážitky. Nevím, zda to bylo tím, jaký jsme měli k tomu přístup, ale ruku na srdce, byla to jedna z nejlepších dovolených vůbec.

Než jsme odjeli, museli jsme si sehnat hromadu věcí, bez kterých bychom se neobešli. Tou byla hlavně lednička do auta, hořák s bombou na vaření, spacák s karimatkou (v tu dobu jsem vlastní ještě neměla, tak jsme popůjčovali různě po kamarádech - děkuju!) a museli jsme společně zajet do Sapy na velký nákup (který vám všem tam doporučuju udělat, protože nás to vyšlo na zlomek ceny, za kterou by nás takový nákup stál normálně).

Hned na začátek vám řeknu, že ve všech zemích, které jsme navštívili se nesmí spát ve stanu mimo kempy. Trošku jsme to s Tondou ale hecli a přes Google Maps a jejich satelitní náhledy vždy našli nějaká místa v lese, kde nás nikdo nenašel a v klidu bez jakéhokoliv problému (… já teda v klidu moc nebyla, haha) jsme se vždy vyspali.

Naší první zastávkou bylo jezero Königsee. Vstávali jsme brzo, abychom stihli první loď, která odjíždí v 8 ráno. K mému překvapení tam bylo víc lidí než jsem si představovala. Takže doporučuji přijít ještě o chvíli dřív. Do první lodě jsme se nevešli a museli tak jet ‘“až’’ druhou.

Konigsee je nejvýše položené jezero v Německu (na hranicích s Rakouskem) a také nejhlubší. Říká se, že si tím Němci nechali tu nejhezčí část z Alp... Je obklopeno horami, a tak si všichni dokážeme představit, jak krásná panoramata tu jsou. Vyjeli jsme do zastávky Salet, abychom si obešli jezero Obersee bez lidí. Je v docházkové vzdálenosti (cca 10 minut) od zastávky. Dá se ale celé obejít a za hodinu a půl se ze Saletu dostanete až k vodopádům Röthbachfal, které jsou za Obersee a kde to určitě stojí za vidění. Na cestě od vodopádů do Saletu jsme si dali na chatě u Obersee pivo a vykoupali se v jezeře. Kdybysme se předtím nenajedli, určitě se najíme tady. Nabízí tu čerstvý chleba s jejich domácími sýry, špekem či mléko a vypadalo to fakt skvěle.

V zastávce St. Bartholoma na Konigsee jsme jen dotočili vodu do lahve a jeli zpět k autu. Byli jsme docela hotoví. Byla tam hromada turistů, tak jsme neměli síly na další výšlapy a vyjeli před hrad Hohenzoler. Ten je známý mimo jiné tím, že vypadá nádherně z ptačí perspektivy. Přes něj jsme dojeli do Europaparku a dále…

... následovalo Švýcarsko. Sem jsme se těšili úplně nejvíc, hned z několika důvodů. Po pár dnech ve stanu jsem se už fakt potřebovala vysprchovat. Bylo léto, tak si to určitě umíte představit. Po cestě z Europaparku jsme obvolali pár kempů v okolí Bodamského jezera a i v sprnu na poslední chvíli jeden moc hezký sehnali (měli jsme štěstí) - Camping Hüttenberg. Ale hlavně jsme sem jeli za přírodou. Ráno po snídani jsme tedy vyjeli na Rýnské vodopády a pak už jen nabírali síly, protože další den jsme se vydali na celodenní túru na Saxer Lucke.

Saxer Lucke držel na mém bucket listu hodně vysoké místo. Byla jsem schopná udělat cokoliv, abych tam sebe a hlavně Tondu dostala. Za tu dobu, co ho znám, už na něj mám trošku návod, a tak vim, co funguje. Takže to přemlouvání nebylo vůbec náročný. Sbalili jsme svačinu, hromadu náplastí (šla jsem v nových botách), vody, foťáky do baťohů a šli jsme. Teda... jeli. Jsme hikeři začátečníci (já teda určitě) a abychom si to trochu ulehčili, víc užili a vůbec tam došli, tak jsme nahoru na Hoher Kasten vyjeli lanovkou. Dále po hřebenech přes Saxer Lucke šli pěšky až dolů k autu. Byla to krásných, docela náročných 19 km, ale stály za to.

Druhý den, když jsme se vyspali, vydali jsme se do oblasti k městu Interlaken. Stan jsme rozbalili v rozkošném malém kempu, který byl přímo na pláži u jezera. Nebyl 5*, ale zanechal ve mně samé dobré vzpomínky (zde je na něj link). Teplo už moc nebylo, ale to bychom nebyli my, kdybychom vodu nevyzkoušeli. Hned jsme do tý ledárny naskákali, otužili se a když všichni návštěvníci (bylo to zároveň bistro) odešli, rozbalili jsme hořák a udělali si kari s rýží a tempehem.

Z městečka Brienz (cca 15 minut autem z kempu) vyjíždí každý den zubačka na vrchol Brienzer Rothorn. Cesta trvá něco kolem hodiny a můžete se těšit na krásnou panoramatickou vyhlídku. Doporučuji sedět ve směru jízdy na levé straně. Přijďte na kasu na první vlak, který vyjíždí v 8:36 (v sezóně). Jízdenky vás tak vyjdou daleko výhodněji.

Z vrcholu je krásně vidět na tyrkysově modrá jezera a Alpy. Po příjezdu nahoru ale hromada turistů zůstává jen v okolí lanovky, restaurace a dál nejdou. Využijte toho a projděte se dál, nebudete litovat. My jsme si udělali takový menší 4hodinový okruh a dolů jeli zpátky zubačkou.

Poslední zastávkou ve Švýcarsku byla vesnička Lavertezzo na hranicích s Itálií. Je charakteristická jejím údolím a pokud si myslíte, že jste viděli všechno, tak jste ještě nebyli tady. Nic takového jsem do té doby neviděla a byla jsem naprosto unešená údolím - Verzasca, které městem protékalo. Parkování zde je trošku náročnější, ale mějte trpělivost. Nezapomeňte si v autě plavky, ručník, hromadu jídla, najděte si volný plácek na kamenech a buďte tu celý den.

Předem upozorňuji ty z vás, kteří do studenýho nevlezete. Voda tu teče z ledovců :)))).

Teď z našeho výletu přeskočím pár né tak zajímavých destinací (ty byly fakt nuda, věřte mi) a ještě vám ukážu tři destinace, které jsme navštívili v Itálii při cestě domů. Ze všech nejzajímavějších byly přírodní Rittenské pyramidy. Nevíte, jak vznikají? Hned vám to povím.

Pyramidy vznikají zvětráváním jílovce. Jílovec je v suchém stavu pevný jako kámen, ale když se spojí s vodou, tak měkne v kaši a stéká dolů. Velké kameny, které mají pyramidy na jejich špičce je tak chrání před deštěm a jejich zničení. Zajímavé, co?

Předposlední zastávkou bylo jezero Carezza, které jsem znala jen z obrázků na instagramu. Moje představa, jak to tam bude vypadat byla tedy velmi zkreslená. Byla jsem lehce nešťastná, když jsme přijeli a zjistili, že se jezero nachází hned u hlavní silnice a obklopuje ho velké turistické centrum. Doporučuji přijet později odpoledne, moc lidí jsme tam nepotkali.

Jen prosím, respektujte to, co je na různých přírodních místech za cedule. Pokud se chceme vracet na takhle nádherná místa, musíme je dodržovat.

A jak se anglicky říká ‘’last but not least’’ byl noční (nebo hodně brzký) výšlap na Secedu, kde jsem byla vždy jen v zimě a to byla taková nádhera si to vyšlápnout v létě za tmy. Spali jsme na parkovišti, vstali jsme ve 3 hodiny v noci, rychle smotali stan se spacáky, hodili to do auta a vyrazili. Nahoru jsme šli tak hoďku a půl. Nejenže bylo všude neskutečný ticho, ale vše krásně osvěcoval měsíc, tak jsme nepotřebovali čelovky. Nahoře jsme chvilku čekali, než nám vyjde slunce. Cestou zpátky jsme potkali horské krávy a zašli si do restaurace pod lanovkou na neuvěřitelnou snídani a tím tak zakončili naprosto dokonalých 14 dnů.

Na začátku dovolené jsem si myslela, že to ve stanu nedám, ale jen jsem nevěděla, do čeho jdu. Tak moc se náš výlet líbil mý tetě, že pár týdnů po nás se vydala po podobné cestě taky. Pokud tedy přemýšlíte nad něčím podobným, ale bojíte se, že to nedáte, tak mi věřte, když řeknu, že to rozhodně dáte!