Azory - zažít přírodu

Lucie, Romana a #peakdesignczsknacestach

By Peak Design CZ/SK Deník

July 26^th, 2018

Kolik dní jsem byla na Filipínách? Asi tak dva, tři, když mi přišla na mail akční nabídka na levné letenky na Azory. „Panebože, tam jsem vždycky chtěla jet!“, pomyslela jsem si. Aniž bych to nějak víc studovala, cena 6 000 Kč mi stačila jako argument pro podniknutí další cesty. Volala jsem kamarádce Lucii, že prostě a jednoduše musíme letět, a že nám koupím letenky teď hned. Lucie se rozhoupala asi po půl hodině. V té chvíli už byly o tisícovku dražší, ale to mě nemohlo odradit…

Letenky byly koupený a my jen čekaly pár měsíců na červen…

Konečně se přiblížil náš výlet, a tak jsme si zjišťovaly, co je na Azorech k vidění. Vlastně jsme si jako první, strašně chytře, pronajaly auto a až pak jsme podle Google zjišťovaly, co přesně je tam k vidění. Když jsme došly k zjištění, že Azory čítají více ostrovů a ten, ze kterého se všude objevují ty boží fotky, je úplně jiný, něž ten, na který doletíme, začaly jsme si broukat mou oblíbenou v rytmu #debilnacestach.

Říkám Lucii „San Miguel nebo Terceira, čert to vem, určitě tam jezdí lodě, tak to dáme jak nic!“ Zčekly jsme proto trajekty, načež jsme zjistily, že tam jezdí max po pěti dnech a s autem jsou zatraceně drahé. Terceira nám byla souzená. Trošku mě štvalo, že neuvidím to úžasný jezero na San Miguelu, ale co už. Možná bych té své spontánnosti měla dát někdy aspoň malý mantinely.

Konečně jsme vyrazily na letiště. Já se svojí novou výbavičkou. Rozprodala jsem Fujifilm techniku a přesedlala na Leicu Q. Jedno tělo, jedno sklo. 28 mm – úplně nová perspektiva. Full frame, dynamickej rozsah jako blázen, DNG… Technických řečí bych tu mohla vysázet pěknej záhon, ale easy, ten foťák jsem milovala, ještě než jsem ho měla, takže jsem se na cestu těšila o mnoho víc právě díky Leice. Nezklamala!

Na Terceiru jsme letěly přes Lisabon, kde jsme měly over stop skoro devět hodin, takže jsme vyrazily do města. Lisabon je super awesome city a v portugalštině „šupr óšm šity“. Město je malebný a super fotogenický! Za těch pár hodin jsme tam viděly naprosto neskutečný množství krásných míst.

Na Terceiru jsme doletěly po půlnoci, vyzvedly si auto a ustlaly si v něm u nedalekého lesíka. Ráno jsme vyjely do města Praia da Vitoria, které nebylo úplně zázračné, a které ve mně vzbudilo dojem, že tenhle trip bude ohromný šlápnutí vedle… Druhý den jsme naštěstí objevily přenádhernou vyhlídku s úplně srdcervoucím západem sluníčka, díky čemuž jsme začaly věřit tomu, že to tak marný nebude.

Víte, co je docela crazy? Dělám marketing, ale pro osobní účely ho využívám asi tak na 1 %. Ale když mi Lucie ukázala nějaký fotky z Terceiry od lidí na Instáči, vlezla jsem na něj a poprvý v životě na něm začala lovit „must see“ místa. Našla jsem jich hromadu! Najednou se mi ten malej ostrov začínal zdát i docela zajímavej, a protože jsem tady chtěla udělat nějaký fotky pro Peak Design, bylo fajn vědět, kam za těma fotkama jet. Projížděly jsme si ostrov velký, vlastně spíš malý jako Praha a lovily ty nej „plejšiš“. A v čem byl tenhle pidi ostrov ještě top? Nebyli tu skoro žádný turisti. Byl tu brutální klid.

Po pár dnech za náma doletěl i kamarád Honza, a tak jsme mohli zemi patchworkových polí, chutných krav, ještě chutnějších tuňáků, cedrových hájů, platanových alejí, hortenziových cest a naprosto nejnevyzpytatelnějšího počasí objevovat společně a naplno. Od té doby nebylo místo, na kterém bychom nedělali „wow“, „awwww“, „oh shit“! Angra do Heroísmo, hlavní město, Sao Mateus, Serra de Santa Barbara (na nejvyšší bod ostrova se nedalo hajkovat kvůli děsný mlze a vichru), Gruta do Natal, Reserva Florestal de Recreio da Lagoa das Patas, Mistérios Negros (nejbrutálnější les, jaký jsem kdy viděla), Monumento Natural das Enxofre, Monumento Natural do Algar do Carvao (kráter bývalé sopky), Biscoitos, Ponta da Forcada a další nám vyrazily dech.

Terceira je maličkým ostrovem, ale každý jeho kout je jiný než předchozí, každý les je jiný, počasí je jiné ve středu země a u moře, na západě a na východě, a to i přes to, že ostrov přejedete z jedné strany na druhou za hodinku a půl.

Během těch deseti dní jsme viděli slavnosti města Angra, vyslechli si jeho historii v jednom z kostelů a zblízka poznali „hru na babu“ s býky v ulicích. Snědli jsme hodně PASTEL NATA, tuňáků i krav. Vypili jsme spousty pomerančových freshů a kávy. Párkrát se koupali v úplně ledovém oceánu a několikrát s Lucií zavřeštěly jako největší trubky, když jsme viděly delfíny!

Původně jsme si myslely, že bude deset dní na tomhle ostrově hodně, ale nebylo. Nemuseli jsme se nikam honit, mohli jsme si taky jen tak ležet na pláži a co víc, taky jsme se mohli normálně vyspat, v klidu nasnídat a večer se věnovat práci, filmu, západům sluníčka, hledání lokací na focení, fotit atp.

Tuhle zemi, která mi místy připadala jako Irsko, Nový Zéland a Šumava, bych doporučila každému, kdo chce být obklopen pouze a jen čistou přírodou.

A můj tip: Vezměte si spacák a stan a za pár EUR (5 EUR se sprchou a autem pro dvě osoby) se uvelebte v jednom z naprosto čistých kempíčků. A pokud si sbalíte i vařič, pak vězte, že budete mít boží trip za pár kaček.