Kolik dní jsem byla na Filipínách? Asi tak dva, tři, když mi přišla na mail akční nabídka na levné letenky na Azory. „Panebože, tam jsem vždycky chtěla jet!“, pomyslela jsem si. Aniž bych to nějak víc studovala, cena 6 000 Kč mi stačila jako argument pro podniknutí další cesty. Volala jsem kamarádce Lucii, že prostě a jednoduše musíme letět, a že nám koupím letenky teď hned. Lucie se rozhoupala asi po půl hodině. V té chvíli už byly o tisícovku dražší, ale to mě nemohlo odradit…
Letenky byly koupený a my jen čekaly pár měsíců na červen…
Konečně se přiblížil náš výlet, a tak jsme si zjišťovaly, co je na Azorech k vidění. Vlastně jsme si jako první, strašně chytře, pronajaly auto a až pak jsme podle Google zjišťovaly, co přesně je tam k vidění. Když jsme došly k zjištění, že Azory čítají více ostrovů a ten, ze kterého se všude objevují ty boží fotky, je úplně jiný, něž ten, na který doletíme, začaly jsme si broukat mou oblíbenou v rytmu #debilnacestach.
Říkám Lucii „San Miguel nebo Terceira, čert to vem, určitě tam jezdí lodě, tak to dáme jak nic!“ Zčekly jsme proto trajekty, načež jsme zjistily, že tam jezdí max po pěti dnech a s autem jsou zatraceně drahé. Terceira nám byla souzená. Trošku mě štvalo, že neuvidím to úžasný jezero na San Miguelu, ale co už. Možná bych té své spontánnosti měla dát někdy aspoň malý mantinely.
Konečně jsme vyrazily na letiště. Já se svojí novou výbavičkou. Rozprodala jsem Fujifilm techniku a přesedlala na Leicu Q. Jedno tělo, jedno sklo. 28 mm – úplně nová perspektiva. Full frame, dynamickej rozsah jako blázen, DNG… Technických řečí bych tu mohla vysázet pěknej záhon, ale easy, ten foťák jsem milovala, ještě než jsem ho měla, takže jsem se na cestu těšila o mnoho víc právě díky Leice. Nezklamala!