Desítka s: Jan Hvízdal

By Peak Design CZ/SK Deník

February 3^rd, 2021

Honzu můžete znát z našeho deníku. Publikovali jsme mu článek o jeho švédském dobrodružství. Protože od něj budeme vydávat více deníků z cest, chceme vás s ním seznámit více skrze náš krátký a svižný rozhovor. Dali jsme si proto s Honzou virtuální desítku a zeptali se ho na pár věcí o životě na cestách a bytí jako takovém.

Honza vystudoval sociální a kulturní antropologii a už 10 let je na cestách a hledá smysl života. Žil na Novém Zélandu, v Kanadě a poslední 3 roky strávil v nejsevernějším městě světa, Longyearbyenu. Honza pracuje jako profesionální průvodce v divočině. Na Špicberkách jako vůdce psího spřežení, na Antarktidě jako historik a expediční průvodce. Fotit začal před 4 lety, zamiloval se do fotoaparátů značky Sony a už ho to nepustilo. Jeho snem je věnovat se expediční fotografii a fotografii divokých zvířat.

Když se v Česku začalo na podzim všechno opět uzavírat, tak se rozhodl vydat opět někam dál. Na sever Evropy. Jeho plánem je užívat si pořádnou zimu, prozkoumávat ledovou divočinu a potkat co nejméně lidí.

Honzo, studoval jsi sociální a kulturní antropologii – uplatníš to nějak v tom, co dnes děláš?

Ano, pracuji pro Norskou cestovku Hurtigruten a na Antarktidě jsem měl přednášky pro 200 lidí s antropolgicko-historickou tématikou. Zároveň nově pracuju v horách v jižním Norsku, kde jsem vytvořil environmentální panel pro studenty středních škol z celé Evropy. Strašně mě to baví!

Pracuješ jako profesionální průvodce v divočině, jak taková práce vypadá?

Prakticky vyzvednete lidi na hotelu a potom pro ně „průvodcujete“ určitou aktivitu. Já prováděl hlavně se psím spřežením, to znamenalo naučit lidi během deseti minut řídit a připravit je na jízdu. Potom už si jen užít pejsky a krásy divoké přírody.

Žil jsi na Novém Zélandu, v Kanadě a poslední 3 roky jsi strávil v nejsevernějším městě světa, Longyearbyenu, kde se ti žilo nejlépe?

Všechna ta místa byla krásná. Ale nejvíc jsem se asi ztotožnil s Longyearbyenem. Je to něco speciálního a já tam zažil neuvěřitelné množství nádherných zážitků!

Jak cestuješ nejradši?

Nalehko s batohem, anebo campervanem, to je moje velká vášeň. Johnny Cash v rádiu a věčně měnící se obzor, to miluju.

To zní jako by ti vyhovoval pomalejší způsob života. Jak vnímáš dnešní dobu?

Pro mě je dnešní doba uspěchaná, zmatená a zlá. Proto utíkám do hor a snažím se žít alespoň trochu mimo společnost.

Říkáš, že (na cestách) hledáš smysl života… Co to znamená?

Jak řekl Bukowski, „Najdi něco, co miluješ a nech, aby tě to zabilo.“. Nikdo to asi nevyjádřil lépe.

Lidi obecně hodně cestují – vynechme faktor toho, že je to dostupné – co je podle tebe jejich hlavní motivací?

Určitě proto, že chtějí poznávat nová místa. Možná i trošku utéct ze stereotypu všedních dnů. Já si vytvořil práci svých snů, abych mohl každý den dělat něco, co mě opravdu baví. To je dle mého názoru ten nejlepší recept na štěstí.

Mnoho lidí cestováním od něčeho utíká, sám jsi to slovo zmínil, proč myslíš, že tomu tak je?

Myslím, že spoustu lidí nemá rádo svoji práci. A pokud nemáte rádi svoji práci, tak musíte utéct za něčím, co milujete. Obecně se snažím motivovat lidi, aby začali snít a změnili svůj život.

Tvým snem je být expedičním fotografem a fotografem divokých zvířat, jak toho snu chceš dosáhnout?

Měl bych mít kontrakt na expediční plavby na Svalbard, Grónsko, Island, Antarktidu a Aljašku. Ještě nevím, jestli jako historik nebo fotograf. Na těchto cestách bych chtěl udělat co nejkvalitnější fotky, vydělat peníze a potom začít realizovat své vlastní menší expediční projekty.

Víme, že na jaro chystáš výstavu, bude pouze prezentovat tvé fotky z cest nebo bude komunikovat ještě něco dalšího? A myslíš, že to klapne?

V březnu bych měl mít výstavu s názvem „Zmrzlé Světy“. Bude to velkoformátová environmentální výstava s důrazem na vzdělávání s fotkami z Arktidy a Antarktidy. Je to venkovní výstava, takže věřím, že ano. Držte mi palce!