Home

10%

Desítka s: Petr Bambousek

By Peak Design CZ/SK Deník

July 30^th, 2020

Víc než 15 let dokumentuje nádheru přírody. Jezdí po světě, všude tam, kam ho to táhne. Především do tropů. Hlavním zlomem byla první výprava do Kostariky v roce 2002, kde sice nenašel hady, jak chtěl, ale nadobro propadl tropické fauně. V posledních letech mu dělají radost opakované úspěchy v nejprestižnějších fotosoutěžích světa (Wildlife Photographer of the Year, Nature’s Best Photography, Bird Photographer of the Year, atd.). Je autorem celé řady videokurzů. Společnost mu dělá (už 20 let) jeho žena Veronika a dvě krásné dcerky. Jednou (nebo klidně dvakrát) by se rád s celou rodinkou přesunul na delší čas do tropů a všechno jim tam ukázal. Miluje hudbu, filmy, polévku Tom-kha-gai a Malajskou Laksu.

Petře, co o tobě víme, je fakt, že se dlouhá léta věnuješ fotografii zvířat, ale to, jak jsi začal a jak se ti do života fotografa dostal právě tento žánr už ale nevíme…

Já mám odmala blízko ke zvířatům a přírodě vůbec. S focením jsem se poprvé setkal na gymplu, kde mě do jeho tajů postupně zasvěcoval kamarád. No, a pár let na to se obojí propojilo. Nějak si neumím představit, že bych se fotograficky věnoval něčemu jinému než zvířatům. A je mi už jedno, jestli je to mravenec nebo slon.

Za zvířaty jsi podnikl přes 40 expedic do tropů po celém světě, a tak by nás zajímalo, která cesta a čím byla nejnáročnější?

Jednoznačně do Amazonie v Peru, tam jsem taky začal intenzivně přemýšlet o tom, jak po návratu změnit svoji fotovýbavu. Ta byla sice technologicky na nejvyšší úrovni, ale taky vážila 16 Kg. Zázemí v Amazonii jsme měli v rámci možností krásné, ale podmínky pro focení byly zkrátka drsné – bahno, zmatené stezky, komáři, komáři, komáři, málo světla, déšť … zmínil jsem komáry?

Měl jsi někdy problém se do nějaké destinace vůbec dostat? (regule, ochránci…)

Zatím největší problém mám teď - coronavirus naprosto všechno změnil a já netuším kdy a jestli vůbec se do svých oblíbených destinací podívám. Jinak si historicky neuvědomuji, že bych měl nějaké potíže tohoto charakteru. Svoje cesty plánuju tak, aby nebylo nutné zdolávat nějaké složité administrativní překážky, ale aby se tam dalo kochat přírodou a nějak ji zajímavě fotit. Nejsem moc dobrodružná povaha.

Podle čeho a jak vybíráš fotografické destinace (fauna v dané oblasti, počasí…)?

Dnes je to určitě podle zvířat a možností pro samotnou tvorbu. Návštěvy destinací občas záměrně plánuji na méně příznivé období (typicky období dešťů), ale globální posun klimatu mi to hodně kazí. V Ekvádoru pršelo, když nemuselo, v Kostarice nepršelo, když mělo. Beru to teď tak, jak to je a s aktuálním počasím se snažím nějak pracovat než si na něj stěžovat. Aby se k tomu člověk mohl postavit koncepčně, bylo by třeba tam strávit třeba 2-3 měsíce v kuse a těch 5 dnů anomálií si pak nevšimnout.

Jaké jsou přípravy na takovou expedici?

Po těch 40 výpravách jsou mé přípravy už relativně rutinní. Na Borneo můžu odjet klidně zítra. Ovšem do zemí, kde jsem před tím nebyl, se často chystám i několik let. „Naštěstí“ mě nejvíc baví tropy, a tam je to z pohledu počasí dost podobné. Složitější by bylo jednou jet na tučňáky a pak hned na poušť. Proto se při přípravách zaměřuji hlavně na poznávání místní fauny, vytipování nejzajímavějších lokalit z pohledu množství zvířat a podmínek pro focení. Moje knihovna tak zaznamená každý rok nové a nové svazky, které odrážejí mé budoucí touhy.

Dokážeš říct, kolik dní z roku jsi na cestách?

63 :). Odhadem jsou to asi dva měsíce v roce čistého času.

Jak se takový životní styl kloubí s rodinou?

Naprosto dokonale. Občas slýchám, jak si vlastně rodiny neužiju, že jsem „pořád“ někde na cestách. Pravdou je, že jsem doma 10 měsíců v roce. Od rána do večera. Kolik otců má tu obrovskou příležitost vidět své děti vyrůstat prakticky v přímém přenosu? Většinou je vidí pozdě odpoledne po práci nebo o víkendu. Já jsem s nimi vlastně pořád. Takže za mě – pohoda a neměnil bych.

Živíš se fotografií zvířat?

Dost lidí se mě ptá, jestli se dá focením zvířat uživit, protože po tom touží a neví, jak na to. S oblibou na to říkám, že ten okamžik poznají sami a pokud nevědí, jak to udělat, ještě ten okamžik nenastal. Mě focení zvířat živí, respektive moje dovednosti a zkušenosti. Snažím se dělat to, co mě baví, jak nejlíp dovedu. Každý má jiné dispozice a jiné cíle. Dost lidí na to jde podle mě moc zhurta a snaží se tu profesionální dráhu nastartovat co nejrychleji. Mně to trvalo asi 14 let. To neznamená, že je to tak správně, ale že to může chvilku trvat. Dřív jsem pracoval ve větších korporacích nějakou formou napojen na vedení menších týmů nebo trénink a vzdělávání zaměstnanců.

Řada tvých fotografií uspěla v našich i mezinárodních soutěžích, jako např. Czech Press Photo, Nature Photographer of the Year, Sony World Photography Awards, nebo té nejprestižnější Wildlife Photographer of the Year, a tak by mě zajímalo, k čemu ti tato ocenění jsou – získáváš díky nim zakázky? Snáze se dostáváš na místa, kde by to jinak bylo komplikovanější? Atp…

Soutěže mi přístup na komplikovaná místa nepřinášejí (škoda). Pro mě je to nesmírně důležitá zpětná vazba o tom, jak moc jsou moje fotky atraktivní v mezinárodním měřítku. Na FB, kde je člověk obklopen příznivci nebo přáteli, každý snadno nabude dojmu, že je jeho tvorba super. Ale v soutěži, kde se sejde anonymně třeba 15 tisíc fotek a porota jich v tom balastu musí vybrat jen několik desítek, je to jinak. Všechno špatné, průměrné a „jen dobré“ zapadne. Zůstane jen to, co nějak vyčnívá, co dokáže v tak velké mase fotek zaujmout. Z toho se pak dělá finální TOP výběr. Když mi pak přijde email, že se jedna nebo víc mých fotek dostala do TOP, je to pro mě obří odměna. Pak už ani neřeším, jestli byla první, druhá nebo třetí. Každá porota má jiný pohled a určit pořadí je nesmírně subjektivní věc. Jednou z cest, jak si snadno dopřát úspěch v soutěžích, je posílat fotky všude, i do velmi malých soutěží, kde se dá uspět mnohem snáze. Já si naopak vybírám již tradičně asi 8 největších soutěží světa, protože je tam nejvíc skvělých fotografů. Pak mě o to víc těší fakt, že právě ty moje fotky kolovaly po stole a porotci měli sílu se jimi zaobírat.

Co děláš rád, když zrovna nefotíš?

Přemýšlím o focení J. A taky miluju hudbu a filmy. Tedy do té míry, že jsem na obou produktech dost závislý a dokážu v nich najít spoustu inspirace pro vlastní tvorbu. V hudbě u mě dominuje tvrdší melodický metal, stejně tak melancholická instrumentální hudba nebo soundtracky k mým oblíbeným filmům a miluju autentické zvuky přírody, které mimo jiné na svých cestách nahrávám. Mezi moje nejoblíbenější filmy patří tvorba Quentina Tarantina, Christophera Nolana nebo Martina Scorsese. U závěrečných titulků filmů se pak často přistihnu, že zas přemýšlím o focení.

Děkujeme ti za rozhovor a těšíme se příště.

500px: /sulasulacom, IG: @sulasulacom, FB: @sulasulacom, Web: sulasula.com

Petr používá: Travel Tripod, Capture, Slide

Button Label

Kolem světa, část 2.

Desítka s: Petr Bambousek

Sleduj Lukáše Podiuka na jeho jednostopé cestě kolem světa!

Sleduj Lukáše Podiuka na jeho jednostopé cestě kolem světa.

Jak se realizují pohádky?

Příběhy fotografií: Petr Bambousek

a „Benátky Severu“

aneb co uvidíte Cestou za horizont.