Desítka s: Petr Dudek

By Peak Design CZ/SK Deník

October 29^th, 2020

Péťa Dudek je nesmírně šikovný mlaďas žijící v Pardubicích, který si jde hezky pozvolna za svým. Má osobitý styl a super rukopis. Jeho fotky člověk pozná a vždycky ho baví. No, a protože i on má rád nás a naše produkty, bylo jasný, že tohohle skejtujícího fotografa jednou vyzpovídáme :)

Péťo, jaký je život v Pardubkách?

Ještě donedávna jsem bydlel u našich ve vesnici, kde jsem i s bratrama vyrůstal. Domovina to byla skvělá, nechybělo nám jako malejm capartům vůbec nic. Nastal ale čas, aby už dospělej Dudek vyletěl z hnízda a nastěhoval se s přítelkyní do Pardubic, kam jsem chodíval do školy. Mám tady spoustu kámošů a tyhle perníkový ulice znám jako svý boty. Takže abych odpověděl na otázku… Změna je to veliká, nemusím dojíždět za prací tak daleko, takže v Pardubicích se žije ještě líp než jsem čekal! Kromě Liberce bych snad jinde bydlet nechtěl.

Jak ses seznámil s Verunkou a jak se ti bydlí ve stylu velkýho kluka?

Hah, s Verunkou jsem se paradoxně seznámil v práci, kam jsem chodíval hned po škole, aby bylo na nový objektivy. Ve stylu velikýho kluka nevím nevím. I přes to, že mám asi metr devadesát, cejtim se jako hodně malý kído. Každopádně abych navázal na předešlou otázku, změna je to ohromná. Teď si žijeme svůj život, chodíme do práce a bydlíme spolu. Někdy to u mě v kanclu vypadá jako na skládce, hlavně u postele. Snažim se ale udržovat co nejvíc pořádek, mám ho rád. Praní a sušení oblečení ale nechávám na Verunce. Tlačítka na foťáku ovládám celkem slušně, tlačítka na pračce jsou pro mě horor . Vaří většinou taky Verča. Máme ale takový pravidlo… Verča vaří, já uklízim nádobí. Často ale spíš navštěvujeme různý restaurace, nebo chodíme do český kuchyně na kuřecí steak s broskví a kroketama.

Čím se živíš? Baví tě to? A proč není fotka na full-time?

Už nějakým tím rokem dělám kuchaře v jedný nejmenovaný restauraci smažící převážně kuřata (hah). Mám ale víc pozic, jako je třeba rozvoz jídla, takže se vozím v autě a poslouchám hudbu, což mi naprosto vyhovuje. Postupem těch let se ze zavírání kuchyně a smažení křídel stává stereotyp a člověka už to tolik nebaví. Zastávám názor, že by nikdo neměl zůstávat v jedný práci moc dlouho, proto už několik měsíců koketuju s tím, že bych zkusil focení právě na full-time. Bohužel nám všem zkřížil cesty covid-19, tak trochu nám otevřel všem oči a ukázal, že pokud nejsi švadlena, nebo lékař, máš prakticky nulový příjmy, což zrovna u focení, kde je práce s lidma na prvním místě, není úplně ideální. Nejspíš se pokusím ještě přežít zimu tam, kde jsem, a pak se uvidí, jak na tom všichni vůbec budem. WINTER IS COMING!

Focení – kdy, jak, proč, co tě u něj udržuje a co fotíš nejradši?

K focení jsem přišel dá se říct úplně náhodou. Vždycky jsem rád fotil na telefon, ale fotit jako FOTIT jsem začal až s nástupem na střední školu. Od prváku u nás fungoval kroužek focení a tenkrát jsme si mohli půjčovat techniku domů. To mě hrozně zaujalo, protože něco jako zrcadlovka bylo v tu dobu naprosto nedostupná záležitost, obzvlášť pro kluka z vesničky, kterou nezná pomalu ani Google. Hned další úterý o půl pátý jsem už seděl v lavici a poslouchal první důležitý rady mýho třídního učitele K. Kouřila, kterej se stal mým, dá se říct, fotografickým guru a jemu hlavně připisuju zásluhu za to, jak dneska fotim.

U focení mě udržela asi ta nadšenost pro věc. Vždycky jsem byl se stejně starým bráchou šikovnej spíš přes ruce a jsme dost kreativní. Ti, co mě sledují na sockách asi vědí, že nejsem nějak vyhraněnej jednomu stylu fotek. Fotím prakticky všechno. Abych to zkrátil… všechno, co mě baví, ať to jsou svatby, maturáky, stužkováky, portrétní nebo rodinný focení, příroda. Ale abych pravdu řekl, nejvíc mě asi bavěj koncerty. Ta atmosféra je vždycky úplně neskutečná!

Fakt se nám moc líbí, že jsi svůj, a tak nás zajímá, jak se vyvíjel tvůj rukopis?

Bejt svůj je v týhle branži hrozně důležitý. Člověk musí bejt sám sebou naprosto vždycky. Nebejt něčí kopírka. Můj „rukopis“ se tvaroval docela dlouhou dobu, než jsem vůbec zjistil, co mi sedí. Vidim kolem sebe krásný barvy, proto se pokouším je přenýst na takový to moje digitální plátno. Mám rád barvičky, tak jsem si vytvořil svoje vlastní. Tuna kontrastu, kubík sytosti a kilometry křivek. Stejně tak ale dobře vím, že svět není vždycky růžovej a dost se soustředim i na černobílou fotku. Ale to už člověk tak nějak vycejtí, kdy je dobrý trošku ubrat a například, když na svatbě maminka nevěsty brečí u gratulací štěstím, je mnohem lepší, aby člověka praštila do oka prvně emoce a až potom technický zpracování fotky. Ale člověk si vždycky najde určitej směr, kterým se chce vydat a rozhodně všem přeju, ať si každej najde ten svůj!

Na jakým nejzajímavějším projektu jsi měl zatím možnost spolupracovat?

V hlavě se mi jako první vybaví koncert, na kterej mě pozval Paulie Garand. Pavla poslouchám už od dob, co jsem vůbec začal poslouchat RAP. Je jedním z lidí, kteří mě hodně ovlivnili a to, že mě vzal mezi svý lidi a mohl jsem si fotit, kde jsem chtěl, dělat si, co chci, a hlavně si s nima užít naplno skvělou show pro mě hrozně znamená. To je pro mě asi TO nejvíc, co jsem měl možnost prožít. Taky fotim pro Pavlovu značku GARANDBRAND kolekce oblečení a z těch fotek mám taky velikou radost!

Co mám v hlavě ještě zaritý je focení BTS klipu, kterej měl na starosti Martin Janeš. Líbila se mu moje práce, tak mě poprosil o pomoc. Což je naprosto neskutečný, protože Marťas je hrozně šikovnej kluk a sám ho beru jako jednoho z nejvíc talentovanejch lidí tady a že si mě pozve na jeho projekt pro mě dost znamená. Bylo to super! Chodí mi nabídky na nafocení spousty zakázek, já se ale držím spíš svejch LOVE BRANDŮ a fotim převážně pro ně, ať je to Peak Design, nebo právě Garandbrand.

Jaký lidi z českýho a slovenskýho světa foto/video tě inspirujou, zajímají?

Velkou většinu lidí, co sleduju, znám taky osobně. Jsou to převážně kamarádi, se kterýma můžu jet jen tak na pokec bez nějaký priority udělat fotky. Pokaždý to vyjde hrozně přirozeně. Mezi tyhle lidi patří určitě Lukáš Matocha, Manina s Kubou nebo třeba Martin Dolinský, za mě určitě jeden z TOP krajinkářů tady. Hrozně se mi ale líbí tvorba Lukáše Matouška (@matythecreator), co fotí taky pro Pavla, opravdu šikovnej kluk. Ze zahraničí mě hrozně zajímá Evan Ranft, Eric Floberg nebo Alen Palander. Moc fotografů ale nesleduju, nechci tím bejt zahlcenej. Sleduju spíš sportovce, oblíbený skejťáky, jako je třeba Chris Joslin, Shane Oneill, nebo Ryan Sheckler. To u nich si beru inspiraci, i když nejde o focení. Spíš dělaj, co je baví a posouvaj se dál.

Víme, že rád skejtuješ, co děláš dalšího, když nefotíš?

Za svůj život jsem dělal snad úplně všechno. Od hraní fotbalu, přes ping pong až po hraní na kytaru. Jsem takovej rádoby všeuměl. Ale skejt a focení se mě drží zatím nejdýl. Obě tyhle činnosti provozuju doslova každej den, dost často mě bez foťáku nebo skejtu neuvidíte. Spíš nikdy. A třetí takový moje hobby je moje přítelkyně, se kterou jezdíme na výlety, takže cestování nás hodně baví, válení doma na gauči a sledování seriálů se stalo už takovou rutinou. Dost často taky ve volným čase nebo v neschopnosti mejch kloubů hnout se žhavím tlačítka na ovladači od PS4, nedávno jsem pořídil domů remaster TONYHO HAWKA PRO SKATER I+II a na to, že Verunka hraní dost odsuzuje, jsem ji častokrát přistihl, že smaží taky a že jí to baví!

Proč máš rád Peak Design?

K PD jsem se dostal nějaký 2-3 roky dozadu, kdy jsem ke svýmu tělu dostal zdarma jako dárek Cuff. Teď to možná bude znít jako vtip a někdo to nemusí brát vážně, ale upřímně jsem z toho Cuffu byl mnohem víc hotovej než z novýho těla. To, jakým způsobem jsou PD produkty balený a jak skvěle fungujou dohromady, když jich máte víc je k nezaplacení. Postupem času mi do sbírky přibyl i Everyday Backpack 20L v1. Doteď ho používám, když jdu na nákup, když jdu na skate nebo do práce. Naprosto ho miluju a jsem ve fázi, kdy jinej bágl prostě nepotřebuju, tenhle zvládá všechno. Někdy předminulý léto jsme s bratrama letěli do Londýna a PD mi tenkrát hrozně vyšel vstříc, za což jim jsem hrozně vděčnej a vlastně je to celý jenom o tý crew lidí, který mi jsou v týhle značce blízký. Je to takovej LOVE BRAND a fotky nebo proma dělám vždycky s obrovskou radostí. PD ke mně tak trochu patří, asi protože mám stejný iniciály. (haha)

Kam to chceš v životě dotáhnout?

Nejradši bych to dotáhnul do takovýho bodu, kdy si nebudeme moct stěžovat na finance, nějak to skloubit s pořádnou prací, co mě bude bavit, nejlepší by bylo to focení a mít hromadu času na svoji rodinu, o ničem jiným to není. Za žádným rádoby fejmem se neženu, když vidím, co to s nějakýma lidma dělá, nechci s nima bejt nijak spojovanej. Můj sen je mít nějakou malinkou chaloupku někde v horách, nebo hluboko v lese úplně mimo lidi, bejt tam jenom s pár lidma zavřenej, krásnou přírodu kolem a neřešit nic. A vrtulník na nákupy by byl fajn (haha).