Divoké Švédsko – Kdo hledá ten najde

Jan Hvízdal

By Peak Design CZ/SK Deník

December 16^th, 2020

Už 10 let jsem na cestě, takže asi snadno pochopíte, že když se v Česku začalo na podzim všechno opět uzavírat, tak jsem se rozhodl, že tuhle hru hrát nebudu. Během týdne jsem koupil ojeté auto, což je mimochodem dobrodružství samo o sobě, naložil svou přítelkyni, dva pejsky a vyrazil směr Švédsko. Jediným plánem bylo užít si pořádnou zimu, prozkoumat skandinávskou divočinu a potkat co nejméně lidí. Tak se ke mně na naší cestě přidejte, nebudete litovat.

Celé dobrodružství začalo tím, že se mé nové ojeté auto rozbilo hned druhý den. Několik dnů jsme ho opravovali a vše vypadalo dobře, ale stejně máte pořád někde vzadu v hlavě myšlenku jestli těch zhruba 5000 kilometrů ujedete. Jediná možnost, která nám v korona pekle zbývala byla projet celé Polsko a trajektem se dostat do Švédska.

Cesta probíhala naprosto bez problémů a my se druhý den ráno šťastně nadechli svěžího mořského vzduchu v jižním Švédsku. Pokračovali jsme dalších 8 hodin do Stockholmu, kde jsme si užili pohostinnosti mé kamarádky Báry. Ta se o nás skvěle postarala. Stůl se prohýbal pod množstvím jídla, padnulo pár lahví vína, takže vše bylo v naprostém pořádku. Druhý den nás čekalo dalších 12 hodin jízdy do středního Švédska a kraje Jämtland. Protože jsem musher, domluvil jsem nám dobrovlnictví v psinci, kde žije 60 Sibiřských Husky.

Sibiřský Husky uprostřed lesů kraje Jämtland

Jämtland je krajem krásných nekonečných lesů a jezer. Zároveň tady také můžete najít největší populaci medvědů hnědých na světě. To jsme zjistili celkem brzo, když se nám jeden zabydlel za domem. Byl velmi teplý listopad a jeho to zřejmě dost naštvalo, a tak nám několik večerů za sebou dával jasně najevo, že už by šel nejraději spát. Život v psinci byl jednoduchý, tak jak to mám rád. Bydleli jsme v krásné chatičce bez tekoucí vody.

Naše první ubytování. Chatička bez tekoucí vody. Útulných 12m2 uprostřed švédských lesů

Já se staral o pejsky nebo chodil na dřevo, Eliška převážně studovala nebo pracovala online. Naši hostitelé byli fajn a dokonale se vyznali v životě uprostřed lesů. Naučili jsme se toho spoustu o místních bylinkách, ochutnali jsme losa, pekli tradiční chleba a tak dále. Prostě jsme žili jako místní a takhle se já snažím cestovat vždycky. Musím říct, že listopadové počasí bylo hrozné. Neustále pršelo, foukalo a foťak jsem vytáhnul asi jen dvakrát. Jednou při nádherném východu slunce uprostřed lesů.

A podruhé při výletu na krásný vodopád Hällingsafallet. Po 3 týdnech jsme dali pejskům sbohem, protože sever a jeho divoká příroda mě přitahovala jako magnet…

Krásný vodopád Hällingsafallet. Množství vody bylo umocněno tajícím sněhem po první bouři roku

Laponsko je část severní Evropy, která zasahuje do Norska, Švédska, Finska a Ruska. Tradičními obyvateli jsou Sámové, kteří tvoří asi 5 % populace a velmi často se zabývají chovem sobů. Je to jedna z posledních velkých evropských divočin, a to mě samozřejmě zajímalo. Domluvil jsem si návštěvu u skvělého fotografa @winbjorkphoto. Nikdy jsme se neviděli, ale to přece nevadí. Magnus a jeho rodina nás přijali za své a ubytovali nás v nádherné chatě.

Náš domov v Laponsku. Chata uprostřed lesů v městečku Tjautjas

Ke každé chatě je samozřejmostí sauna s výhledem na severní obzor. Asi chápete proč, Aurora Borealis je tu nádherná. Prvních pár dnů bylo jako ze snu a my se ponořili do života uprostřed přirody během polární noci. Je začátek prosince a slunce už moc nevychází. Pohybuje se sice pod obzorem, ale stejně ještě vytváří dostatek světla na pár hodin denně. Pokud je jasno, tak se Laponsko zbarví do nádherných červánků.

Západ slunce na zamrzlé jezeře uprostřed Laponska. Maylou (Mikro) vedle mě

Večer potom nebe často roztančí polární záře. Tohle je přesně krajina, kterou nejvíc miluju. Magnus dělá v turismu, takže mu pomáhám se spoustou věcí. Většina se týká přípravy na novou sezónu, která je ovšem v době korona krize velmi nejistá. Zbytek času trávíme cestováním po národních parcích, focením polárních září, jízdou na sněžném skútru nebo backcountry běžkách.

Nádherné běžkování za úplňku. Laponský sen

Několik nocí jsme také strávili v chatě, kterou Magnus nechává pro turisty zamrznout uprostřed jezera. Je tam vlastně jen postel, malý vařič a obrovská panoramatická okna. Člověk ani víc nepotřebuje. Představte si jak v teple na sobích kůžích popíjíte víno a z oken sledujete světelný koncert na obloze. Neuvěřitelná nádhera. Pár metrů vzdálená sauna už je jen pomyslnou třešničkou na dortu.

Chata zamrzlá v jezeře, kde Vám lišky dávají dobrou noc. Jedno z nejlrásnějších míst, kde jsem kdy spal

Dny běží jako voda a my máme štěstí vidět a lehce prozkoumat národní park Abisko. Večer se mění předpověď počasí a my přejíždíme na 150 kilometrů vzdálené místo zvané Nikkaluokta. Zůstáváme několik hodin a fotíme polární záře.

Aurora Borealis v místě, které se nazývá Nikkaluokta, čistá divočina. Za celý den jsme tady potkali jeden pár ze Slovenska.

Domů se dostáváme až ve tři ráno. Po třech hodinách spánku ale vyrážíme znovu, počasí v národním parku Stora Sjofallet vypadá slibně, a tak chceme využít každou minutu. Během východu slunce je sice ještě zamračeno, ale během dne se dočkáme krásných výhledů a nafotíme to, co jsme potřebovali. Vidíme i nádherný národní park Sarek, který snad tuhle zimu navštívím se psím spřežením.

O tomhle místě jsem se dozvěděl hlavně díky Magnusovým fotkám na Instagramu a musím uznat, že je úžasné. Nejlepší je, že tu nejsou žádní lidé. Za den potkáte jedno nebo dvě auta. Tři hodiny odtud jsou Lofoty v Norsku, které jsou naprosto přelidněné. Právě to je jeden z důvodů, proč za to tahle část Švédska stojí.

Zmrzlé ruce, spousta větru, celodenní fotografování, ale stálo to za to

Určitě sem přijedu i na jaře a v létě. Miluju fotografování divokých zvířat a tady můžete vidět třeba hnědého medvěda, vlka, polární lišku nebo rysa. Já jsem měl to štěstí vidět soby, losa a orly. Tak alespoň něco.

Brzy to budou dva měsíce, co žiju ve Švédsku a je mi tu dobře. Určitě bych vám doporučil navštívit severní část a národní park Abisko, Stora Sjofallet a Sarek. V zimě sem jeďte za polárními zářemi, zkuste jízdu na sněžném skútru, psím spřežení a určitě si dopřejte tradiční saunu. V létě si naplno užijte půlnočního slunce, trekování a raftingu nebo jízdy na kajaku. Protože se tady neustále zvyšuje počet turistů, tak doporučuji jet na vlastní pěst nebo volit malé operátory, abyste si užili přírodu a nemuseli být nacpaní v autobusu plném dalších lidí. Děkuji za vaši pozornost, mě teď čeká stěhování a nová výzva v Norsku.

S pozdravem, Honza.

O Honzovi:

Honza se narodil ve Stodě 19. 9. 1985. Vystudoval sociální a kulturní antropologii. Posledních 10 let cestuje okolo světa a hledá smysl života. Žil na Novém Zélandu, v Kanadě a poslední 3 roky strávil v nejsevernějším městě světa, Longyearbyenu. Honza pracuje jako profesionální průvodce v divočině. Na Špicberkách jako vůdce psího spřežení, na Antarktidě jako historik a expediční průvodce. Fotit začal před 4 lety, zamiloval se do fotoaparátů značky Sony a už ho to nepustilo. Jeho snem je věnovat se expediční fotografii a fotografii divokých zvířat.