Na Instagramu jsme 27. 6. 2019 spustili čtvrtý rozhovor v rámci našeho projektu živých rozhovorů - #peakdesignczsk_ziverozhovory. Jeho pointou je to, že se spolu s námi stáváte tvůrci rozhovoru s námi vybranou osobností, a tak si nyní v našem deníku můžete přečíst přepis našeho, ale i vašeho Instagramového rozhovoru se sportovcem, markeťákem a fotografem Dušanem Zapalačem aka @zipacek.
Z porodnice prý domů rovnou doběhl, a pak už jen běhal… Jeho sportovní štace nalajnovaná od fotbalu přes mistrovské tituly v BMX, běhu na lyžích až k Mistrovství světa v běhu do vrchu a extrémním překážkovém běhu Spartan Race v USA, Kalifornie. Ve svém životě zkrátka sport vyžaduje a potřebuje, jinak je, jak sám říká, k nevydržení. Díky sportu přišel postupem času na chuť fotce, po které pokukoval už dlouhá léta, ale nikdy pro to nic nedělal, protože prostě a jednoduše neměl kvůli sportu čas. Teď je na svém foto začátku a má kolem sebe skvělé lidi, které potkal i na Instagramu, a od kterých se učí a má touhu se posouvat dál.
@premekvida: Jaké jsou tvé sportovní cíle, kam se chystáš v létě, jak jsi se dostal k foceni, ale ze všeho nejdřív se chci zeptat, jak se chystáš a těšíš na svou novou životní roli? Roli táty…
Začnu tím úplně nejhezčím, co se mi v životě přihodilo. Těším se strašně moc, myslím tím jakože fakt strašně moc, na všechno, i to míň příjemný. Teda ale netěším se pak na ty rozhovory se šamstrama, které si jednou přivede domů.
A co se týče sportu, tak nic moc extra, ME i MS (ve Spartanu) vynechávám, necítím se moc "výkonný" a navíc pořád laboruju se zraněním, které jsem měl dva roky zpět (přetržený křížový vaz + meniskus = 2 operace). Takže bych chtěl objet nějaké Spartany a asi i nějaké další OCR (překážkové běhy) v rámci střední Evropy, ale nic nemám nalajnované. Ze sportu chci mít hlavně radost.
No a focení, ono to je, jak s oblibou říkám, takové "cvakání" a za fotografa se rozhodně nepovažuji, mám ohromné rezervy, ale baví mě je postupem času stírat. V rámci možností, a tak nějak vždy jsem si něco cvakal. Dlouho jsem fotil všechno na telefon a lidem se to líbilo, teda aspoň to vždy tvrdili, ale když na to zpětně mrknu, přijde mi to, jako by to bylo focené bramborou a upravené vodovkami. A tak jsem si koupil úplně obyčejný kompakt, což byla fajn motivace se konečně posunout z bodu 0, na kterém jsem byl roky a o focení jen mluvil a nic nedělal, trochu dál.