Už několik let je můj plán na leden jasně daný. Od roku 2013 jsem nevynechal ani jeden ročník Rally Dakar. Když k tomu připočtu jednu účast v roce 2010, byl pro mě letošní ročník jubilejní. Desátý.
Ke konci roku 2020 jsem se tedy již podesáté vydal fotit nejtěžší motoristický závod světa, Rally Dakar. V porovnání s předchozími ročníky to však bylo docela jiné. Vůbec fakt, že se letos závod uskutečnil je malý zázrak a jeho podoba byla samozřejmě poznamenána celosvětovou pandemií. Příprava na Dakar je složitá i za normálních okolností, ale kvůli Covid-19 to bylo ještě o něco komplikovanější. Vánoce strávené v izolaci, za prosinec 7 testů, 2 náhradníci, kteří čekali, kdyby někdo z našeho pětičlenného týmu byl pozitivní a nemohl odjet, speciální charterový let z České republiky přímo do Jeddah v Saudské Arábii, a hlavně obrovské množství stresu, aby vše vyšlo.
16. prosince jsem se vrátil z posledního focení roku 2020, shodou okolností ze Saudské Arábie a od té chvíle jsem sobě i přítelkyni naordinoval domácí karanténu. Snažil jsem se dělat vše pro to, abych neohrozil svou účast na Dakaru. Obecně je to pro mě nejdůležitější akce za celý rok, ať už z pohledu osobního, tak byznysového a po složitém roce 2020 byla důležitější než jindy. Týden před odletem zašel celý tým MCH photo na kontrolní test. Kdyby byl někdo pozitivní, měl bych ještě čas změnit obsazení týmu… dva dny před odletem se šlo na další testy. Když byl celý tým negativní, hodně se mi ulevilo. Čekal nás však ještě jeden test, a to přímo v Saudské Arábii, kde bych případnou náhradu jen těžko hledal. Po příletu jsme strávili 48 hodin v izolaci na hotelu a šli na poslední, rozhodující test. Na výsledky jsme čekali přesně 24 hodin. Bylo to strašně dlouhé! Po tom, co byli opět všichni negativní, jsme se konečně mohli začít věnovat příjemnějším věcem, kvůli kterým jsme na Dakar přijeli. To znamená focení.
Závod startoval 3. ledna, ale nás čekala spousta práce ještě před samotným startem. 27. 12. jsme odlétali z ČR, 28. 12. ráno jsme doletěli do Jeddah, 30. 12. šli na testy a 31. 12. ráno jsme obdrželi výsledky. V tu chvíli už jsem čekal před branou přístavu, abych mohl vyzvednout naše auto, které do Saudské Arábie putovalo lodí. 31. 12. a 1. 1. probíhaly administrativní a technické přejímky. Ty jsme museli absolvovat s naším autem a zároveň je fotit pro naše klienty. Mimo to jsme celé dva dny fotili tzv. shakedown. Což je krátký okruh, na kterém si většina závodníků testuje a nastavuje závodní stroje a techniku. Ty byly totiž tři týdny na lodi a v přístavu, a tak bylo třeba zkontrolovat, že je vše v pořádku. Zároveň je potřeba vše nachystat na několik tisíc kilometrů dlouhý závod. Přípravy týmů nám nabízí prostor k nafocení spousty fotek před samotným začátkem závodu. Jednotlivým jezdcům můžeme říct, kde a jak mají přesně projet, aby nám to vyhovovalo. Celé je to extrémně časově náročné, a to jak focení, tak následná editace. V rámci tréninku kolem vás závodníci projedou pětkrát až šestkrát a vy samozřejmě čekáte na to, že šestý průjezd bude ten nejlepší a máte tak nafocené tisíce fotek. Kdežto během závodu vidíte závodníky jen jednou za den!
2. ledna začal závod a my se znovu nezastavili. Dokonce jsme byli nuceni se rozdělit na skupiny. Jedna fotila krátký úvodní prolog závodu, který určil pořadí na startu do první etapy a druhá skupina čekala na startovním pódiu, kde musela vyfotit fotky závodníků projíždějících pod startovní rampou a zdravících fanoušky po celém světě. Když jsme asi v jedenáct večer odjížděli ze slavnostní rampy, čekala nás ještě spousta práce. Natankovat auto se může zdát jako jednoduchý úkol, ale sehnat naftu v Saudské Arábii je docela oříšek. Znamenalo to pro mě jet přes celé město, cca 35 km na pumpu, o níž jsem věděl, že prodává diesel. V celé Jeddah jsou snad jen tři čtyři takové benzínky. Po příjezdu k hotelu přišel čas na rychlé sbalení, nachystání věci na cestu a reorganizace auta. Když jsem si šel před startem první etapy lehnout, budík mi oznámil, že vstávám za 50 minut. A tak začal čtrnáctidenní nekonečný kolotoč nespaní, focení a řízení.
Nebudu rozepisovat každý den zvlášť, neboť všechny dny jsou v podstatě podobné a když člověk najede do zautomatizovaného režimu, má spoustu práce a zážitků, tak se mu stejně vše slije do jednoho jediného celku.
Každý den začíná plus minu kolem čtvrté hodiny ráno, což není žádná hitparáda, zvláště když máte za tmy vylézt z vyhřátého spacáku do pěti stupňů. Rally Dakar je spojena s pouští a teplem, ale v lednu v noci není teplo ani v Saudské Arábii. Střídali jsme dny, kdy jsme směrem k místu na trati vyjížděli už večer a táhli to do dvou až tří hodin ráno, ale o to více jsme toho naspali. Takové dny jsme si dopřáli vstávání třeba až v šest nebo sedm. A pak byly dny, kdy jsme spali v bivouacu (kemp, kde jsou všichni závodníci a všichni lidi kolem závodu). V bivouacu si člověk zašel na snídani, většinou nějaká vajíčka, kus sýra, šunky, džus, pečivo, Nutella a cca o půl páté vyrážel na místo focení. Tzn. přibližně dvě hodiny jízdy po tmě v autě. V Saudské Arábii svítalo až okolo sedmé hodiny.
Proces hledání místa a získávání informací o tom, kde se jede je celkem složitý. Jelikož se jedná o navigační závod, organizátor informace o tom, kde přesně trasa závodu vede, tají a my tyto informace dostaneme až cca jeden a půl hodiny před startem prvního závodníka. Denně dostaneme tyto informace o čtyřech místech a člověk se většinou musí rozhodnout podle strohého popisku - písečné duny, kamenitá cesta apod. a malého rozpixelovaného obrázku. Mnohdy jsme pak dorazili na místo ještě za tmy. Je docela složité vybrat si a rozmyslet konkrétní záběr, když vlastně nevidíte, co je okolo vás. Většinou jsme měli cca třicet až šedesát minut od doby, kdy jsme dorazili na místo, abychom se rozmístili okolo trati a každý tak dokázal udělat různorodé fotky. Většinou jsem kluky rozvezl, pokusili jsme se najít několik míst v rámci jednoho až deseti kilometrů a po focení jsem je zase vyzvednul.
Fotí se většinou kolem čtyř hodin. Je potřeba si vymyslet několik různých kompozic a postupně se posouvat tak, abyste neměli na konci dne každého závodníka vyfoceného stejně. Vzhledem k tomu, že závodníky vidíme jen jednou denně je taky potřeba najít místo, kde je můžete zachytit několikrát. Na delší teleobjektiv, když se k vám přibližují, poté vzít rychle do ruky druhý foťák s širokoúhlým objektivem a vyfotit další, úplně jinou fotku. Při příjezdu nejlépe ještě různě zoomovat, měnit kompozici a vytvořit co nejvíce různých fotek. Když máte dobrý den, podaří se vám z jednoho místa vytáhnou třeba i pět dobrých fotek. Když máte špatný den, nemusíte mít fotku žádnou, protože váš závodník projede v prachu nebo několik desítek metrů od vás a vy jej nevidíte.
Čtyři z nás jezdili každý den na trať a pátý člen vyrážel v jiném autě na start, cíl etapy, případně rovnou do dalšího bivouacu, aby zachytil atmosféru závodu, vyfotil portréty závodníků a děni v servisní zóně. Je to důležitá součást celého reportu, ale když trávíte několik hodit na trati, nejste bohužel schopni stihnout první jezdce i na dojezdu do cíle nebo do bivouacu a zachytit i tuhle, neméně zajímavou část plnou emocí.
Po focení skáčeme do auta, začneme stahovat všechny fotky a během jízdy v autě je na koleni editujeme a postupně posíláme klientům. Tohle trvá několik hodin. Většinou pokračujeme v úpravách fotek i po tom, co dorazíme do dalšího bivouacu. Tam máme k dispozici media centre, což je místnost, kde máme elektriku, dobijeme všechnu techniku a odkud posíláme zbytek dat. Internet v media centre nečekejte, respektive k dispozici je, ale za lidové 1 euro za 1 MB, případně za 8 000 euro bez limitu. Díky tomu, že jsem na Dakaru po několikáté a díky dobrým vztahům se mě tato částka naštěstí netýká. Můj tým tak může internet využívat dle potřeby. Kdybyste však na Dakar vyrazili poprvé a chtěli mít jistotu internetu, tak to prostě musíte zaplatit. Většinou však postačí místní simka, hot spot a jste schopni poslat většinu věcí, co potřebujete.
Po dokončení práce je na pořadu dne večeře, případně sprcha (obvykle jednou za tři dny) a naplánování dalšího dne. Podle možností a kilometrů volíme výjezd ještě tentýž večer a přepsání někde v “divočině” nebo přespání v bivouacu, kde vás každou chvíli ruší zvuk motoru nebo nářadí a není to tak zrovna ideální. A takhle to jde čtrnáct dní, den co den.
Letos se mi podařilo, poprvé po deseti letech, se jeden den dostat do helikoptéry, a i když to nebylo vůbec ideální, dalo se fotit jen skrz malé okno (normálně máte otevřené dveře a sedíte napůl z helikoptéry), bylo super dát fotkám další perspektivu a určitě to do celé galerie přineslo oživení. Původně jsem měl slíbených více dní a jinou helikoptéru, ale nakonec se vše tak trochu svedlo na Covid-19 a já s tím nic nenadělal.
Rally Dakar je nesmírně fotogenická, ale taky nesmírně náročná a za každou fotkou je spousta práce a námahy, ale právě proto si člověk každé dobré fotky váží o to víc. Není nic lepšího, když po třech hodinách spánku, 200 kilometrech v autě, a třech kilometrech chůze v dunách, vyfotíte prvního motorkáře při východu slunce. Kdyby to bylo jednoduché určitě by mě to tolik nebavilo a nebylo to takové dobrodružství. Je mi třicet jedna let, byl to můj desátý Dakar, takže je to hodně velká část mého života a Dakar v něm hraje obrovskou roli. Doufám, že nezůstanu jen u desítky a další a další účasti budou postupně přibývat.
Dakar byl letos určitě jiný, covid-19 jej ovlivnil hlavně před tím, než začal. Do poslední chvíle nebylo jasné, jestli bude a všechny přípravy mohly přijít vniveč. Testy, izolace na hotelu a všudypřítomné roušky, které jsme museli nosit v podstatě pořád byly nakonec jen malou nepříjemností a daní za to, že se Dakar nakonec uskutečnil. Potom, co se po počátečním stresu závod rozjel, člověk už neměl v podstatě ani čas přemýšlet nad ničím jiným než focením samotným. Konec konců bylo příjemné i to, že se člověk na dva až tři týdny dostal mimo dosah zpráv o každodenním přírůstku mrtvých a nových omezeních.
Kdo by chtěl zhlédnout “dokument” a behind the scenes z Dakaru, může se podívat na video (níže). Marian v něm mluví I o tom, co pro něj Dakar znamená.
Info o týmu:
Pod hlavičkou MCH Photo se mnou letos na Dakar vyrazil Jirka Šimeček (byl to jeho čtvrtý Dakar), Honza Stárek (druhá účast), Pavel Mothejl (třetí Dakar) a taky Štěpán Černý, který zažil svou vůbec první Rally Dakar.
Peak Design produkty, které tým MCH photo na Rally Dakar 2021 využil: Travel Backpack 45L, Travel Duffelpack 65L, Everyday Sling 10L, Field Pouch (na páasku s náhradními objektivy), Range Pouch, Slide, Capture, Everyday messenger
FB: mchphoto.cz, IG: mchphotocz, Web: mchphoto.cz
Sponzoři a partneři MCH photo týmu:
Nikon, Asus, The North Face, phototools.cz, GOPRO, Adventure Menu, Epico, Tigrol
© 2026 Peak Design CZ/SK Deník
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)