jak si užít Hallstatt

Lukáš Martínek a Petr Kotrlík - jak se vyhnout davům lidí

By Peak Design CZ/SK Deník

November 22^nd, 2018

Ideální dobou na návštěvu Hallstattu je prý podzim či jaro, a tak jsme spojili deníky našich dvou kamarádů, Lukáše Martínka a Petra Kotrlíka, protože zde byl každý z nich v jednom z těchto období. Oba navštívili turisty přeplněné město, rybníky a krásné vrcholky kolem města. I přes turistickou oblibu tohoto místa, si jej oba kluci užili a vy se tak díky nim můžete rozhodnout, zda do Hallstattu vyrazíte ještě teď, anebo až po novém roce.

Lukáš Martínek

Z míst, v bezprostřední blízkosti Čech, jsem měl Hallstatt vždycky na wish listu hodně vysoko. Pro středoevropský fotografy je tohle malý městečko tak trochu Mekka a je vlastně úplně jedno, ve kterou roční dobu do ní putujete. Tohle místo má totiž magickou atmosféru celoročně. Hned po návratu do Čech mi plno lidí psalo a ptalo se, kde v Hallstattu sehnat nejlepší ubytování a já všem musel upřímně poradit zakempit to kdekoliv v okolí, ale hlavně mimo Hallstatt. Jedno Vám totiž Instagram neřekne. To malý tajemství se jmenuje davy turistů a hluk. A když říkám davy, myslím tím stovky a stovky hlav, hrnoucích se bez ustání z autobusů městem. Pokud chcete Hallstatt vidět v nejlepší atmosféře, přivstaňte si a dorazte brzy ráno, nebo si klidně přispěte a přijeďte zamávat sluníčku na dobrou noc, v tyhle časy je přece stejně nejlepší světlo.

Opravdovej poklad se ale schovává mimo město - stezka podél řeky Waldbach, která začíná jen kousek od centra Hallstattu. Během několika málo metrů jsme se přesvědčili, že Waldbach není žádnej ufňukanej potůček a já hned věděl, že mě tentokrát i vodopády budou bavit! V létě by byl výšlap k prameni řeky asi brnkačka, ale kdo by si chtěl pořádně máknout, ať vyrazí v zimních měsících, nebo jako my během Velikonoc, kdy je ještě dost sněhu. Nebyli jsme na takový množství, k našemu neštěstí rozbředlýho sněhu, připravení a mlčky jsme záviděli tomu, kdo před námi stezku vyšlapal sněžnicema, zatímco jsme se propadali v lepším případě po kolena a v tom horším rovnou po pas. V tu chvíli jsem upřímně ocenil, že mám na batohu nonstop nasazenej Capture a nemusím při každým sebemenším impulzu, kdy chci něco vyfotit, sundavat batoh. Tohle byla totiž přesně ta situace kdy fakt nechcete riskovat prudký pohyby při manipulaci s bagáží a hrabáním vybavení a propadat se sněhem níž a níž, nehledě na to, že pokud jste hyperaktivní cvakal, jako já, je to otrava a zdržování. Nebudu vám lhát, my ten pramen nakonec nenašli, ale cesta je přece cíl, nebo ne? Naše určitě byla.

Když jsme se probudili v útulný, 300 let starý chalupě (výhoda ubytování kousek bokem) a já se praštil do hlavy o nízko položený futra dveří (nevýhoda 300 let starých chalup), čekal nás problém. Problém nebyla moje hlava, na který pomalu splaskávala boule, ale počasí. Ze zvláštní směsice mlhy, mrholení, sněhu a deště jsme usoudili, že na vyhlídku 5 fingers nemá smysl jezdit. Rozmysleli jsme se ale až na poslední chvíli, když už jsme stepovali u lanovky a řekli si teda, že narychlo změníme plány, i o tom přece někdy bývá dobrodružství, že jo? A líp jsme se rozhodnout nemohli. Vyjeli jsme směr Gosausee a doufali, že aspoň trochu tý vody, ve všech možnejch skupenstvích, z nebe padat přestane, jelikož nemám weather resistant foťák. Někdo nás asi vyslyšel a my si tak mohli už za chvilku užít jedno z nejkrásnějších horských jezer v okolí a co víc, široko daleko nikdo, jen my…

IG: @lukasmartinek

Foto Lukáš Martínek

Petr Kotrlík

28. září je den, který mám fakt rád. Většinou mi umožňuje prodloužit si víkend a vyrazit do hor. Konec podzimu je fajn nejen z důvodu, že už nejsou taková vedra, zároveň ubývá turistů, takže i nejznámější místa nejsou navštěvovaná tak moc jako v letních měsících.

Kdo mě sleduje, ví, že se čas od času na svém Facebooku či Instagramu zeptám na to, kdo se mnou pojede tam či onam. Dřív jsme většinou vyrazili ve čtyřech, ale v srpnu jsme jeli do Švýcarska už v devíti a do Rakouska dokonce ve dvanácti lidech!

Kdysi jsem se větších skupin bál, přece jen jak se má celá skupina dohodnout na tom samém? Každý má jiné tempo, jinou fyzičku, jiné požadavky… Někdo je spáč, druhý ranní ptáče. Jeden fotí, druhý focení nenávidí. A z těchto důvodů se vůbec poprvé objevil zádrhel, který se vyřešil sám tím, že tříčlenná skupinka změnila po prvním dnu plány a odtrhla se. To ale nezměnilo nic na tom, že si zbytek tento třídenní výlet užil v maximální míře.

A proč zrovna Hallstatt?

Musím přiznat, že většinou nejsem příznivcem trendů, obzvláště těch cestovatelských. Mám rád odlehlá místa, prázdná, méně známá. Hallstatt tohle samozřejmě vůbec nesplňuje! Říkal jsem si ale, že v září už bude zima, turistů ubyde, tak proč se sem nepodívat?! Proč na vlastní oči nevidět místo, které je díky Instragramu tak slavné?

Nešlo jen o Hallstatt, chtěl jsem vidět okolí s horskými jezery a krásnou krajinou. Pravda, naplánovat treky nebylo tak snadné jako v Itálii či Švýcarsku, tuhle oblast spíše uvítají lidé, co nepotřebují nastoupat přes tisícovku výškových metrů. Případně ti, kterým nevadí si připlatit za lanovku. Přesto jsme něco vymysleli a spokojenost byla natolik vysoká, že mě každý ihned bombardoval otázkami, kdy pojedeme příště.

Za ty tři dny jsme stihli projít kolem jezer Gosausee. Hlavní spodní je velmi krásné a lehce přístupné. Ideální je k němu vyrazit za východu slunce. Horní Gosausee už není tak fotogenické, ale jelikož se k němu dá dojít velmi rychle, tak doporučuji. Navíc si u něho můžete dát pivko!

Další dny jsme vyrazili k chatě Wiesberghaus (musíte přetrpět většinu pochodu v lese, ale o to krásnější vršek je – i zde se můžete odměnit pivkem či obědem) a vše jsme završili krátkou procházkou k jezerům Grundlsee a Toplitzsee. Samozřejmě jsme si prošli i městečko Hallstatt, do kterého míří denně desítky autobusů.

Doporučuji Hallstatt a jeho okolí? Mně se líbilo zatím všude, vše má své výhody a nevýhody. Ale že bych se sem opět hnal? Asi ne. Jak jsem psal, pro můj způsob cestování nebyl úplně vhodný. Pokud však chcete potěšit svou drahou polovičku, vyrazte! Ideálně ovšem na jaře či na podzim.

A kam to bude příště? Ku překvapení vás, kteří mě sledují, navštívím Bangladéš. A po něm? Miluji Švýcarsko a rád bych viděl opět italské vrcholky. Ale uvidíme. Čím jsem starší, tím méně plánuji!