Je to hard core, ale miluju to

Marian Chytka o focení Rally Dakar

By Peak Design CZ/SK Deník

February 20^th, 2018

Mé fotografické začátky jsou spojené s motorsportem, především pak s Dakarem. Dostat se tam není úplně jednoduché, ale já jsem prostě „musel“. Od samého začátku bylo mým cílem dostat se právě tam, a být tam co nejvíc to jen bude možné. Je to pro mě srdeční záležitost a vzhledem k tomu, že je to i jeden z nejznámějších závodů na světě, tak je to i ohromná prestiž.

V motorsportu je pro mě Dakar na nejvyšší příčce. Nic výš už prostě není.

K focení jako takovému jsem se dostal díky své rodině. Rodiče mi dali foťák, abych fotil bráchu, který jezdil závody po Evropě, a který se v roce 2009 dostal na Dakar. Jel ho týž rok a potom ještě dvakrát. Pravdou je, že mě to ze začátku úplně nezajímalo. Chtělo to nějaký čas, abych si k tomu našel cestu. Bylo to v roce 2010, kdy jsem jel s bráchou tak trochu náhodou na Dakar. Tehdy jsem ani neměl akreditaci. Objížděl jsem to a čekal na záběry s bráchou, nafotil ho a pak si jel dat víno a steak... Byla to pro mě fajn dovolená. Jenže kombinace závodu, Ameriky a atmosféra mě nečekaně dostaly. Od roku 2011 jsem se focení začal věnovat o něco víc. Jinak to nešlo!

2011 a 2012 jsem na Dakaru nebyl a strašně mě to štvalo. Do focení jsem se dostával čím dál tím víc a v roce 2011 jsem začal konečně i někam jezdit, měl jsem první klienty a prodával fotky. Fotil jsem závody menší než Dakar, jako například světový pohár, bylo to super, ale pořad to nebyl Dakar. Nedařilo se mi tam dostat, tak jsem to sledoval zpovzdálí, protože jsem věděl, že to jednoho dne vyjde. 2013 se to konečně zlomilo. Bylo mi 23, nikdo mi nevěřil, nikdo si nemyslel, že bych byl schopný Dakar dát. I přes to, že to není snadné, nevzdával jsem to, sehnal si peníze a jel. Ono se to nezdá, ale aby si tam člověk mohl jet zafotit, vyjde ho to tak na 10 000 EUR. Ale byl jsem na Dakaru a na ničem jiném nezáleželo.

Naštěstí to nabralo správný směr a spád.

2013 jsem si pronajal sedačku v autě, 2014 celé auto, 2015 jsem si koupil vlastní auto, loni a letos už jsme tam měli dvě auta. Loni tři lidi, letos čtyři, co pro mě fotili. Má to stoupající tendenci a snad to tak půjde i dál.

Celý je to pro mě díky tomu, že závodil táta i brácha dost osobní. Sleduju to odmalička, ale nikdy by mě nenapadlo, že tam jednou budu v takové pozici jako teď. Mám klienty jako Peugeot, který to vyhrál, Mini Cooper, Toyotu, Hondu... Cestu si ke mně našly ty největší značky, a pro mě je to po tom všem snažení úžasné zadostiučinění.

A proč je to na focení tak super? I přes to, že je fotím, nemám okruhy moc rád. Dakar je jiný. Na Dakaru může člověk ukázat přírodu i to prostředí, ve kterém se závod jede. Jižní Amerika je neskutečně fotogenická. Tohle všechno je docela jasné, ale co málokdo ví je, že se tam spí čtyři hodiny denně, člověk najede tisíce kilometrů, je tam buď horko nebo zima a déšť, protože je ve 4 000 m.n.m. Je to neustálé sezení v autě, focení a editování. Je to „hard core“ a člověk to musí milovat, jinak by to totiž asi vůbec nedělal…