Kristýna Kvapilová

#peakdesignczsk_ziverozhovory

By Peak Design CZ/SK Deník

November 12^th, 2019

28. října jste na Instagramu v rámci našeho projektu #peakdesignczsk_ziverozhovory zpovídali psí fotografku a naši kamarádku Kristýnu Kvapilovou. Do rozhovoru jsme se směle zapojili i my. Mrkněte se, co z něj vzniklo.

Kristýnu Kvapilovou (@kristynakvapilovaphotography) nejčastěji uvidíte někde na cestách s jejími chlupatými kumpány Charliem a Woodym. „Snažím se do fotografie psů vnést určité kouzlo a z obyčejných fotek Alíka na zahradě ve výsledku vytvořit něco výjimečného. Od zachycení psů v akci, přes nečekané momenty, až po osobitě stylizované portréty. Fotografie se psy je jiná a možná proto mě tak neskutečně baví :).“ Říká Kristýna.

@romana_marie_diary: Kristýnko, dostala jsi se k foceni pejsků díky tomu, že jsi měla vlastní a chtěla je umět zachytit, anebo tě focení psů táhlo už dřív?

Foťák jsme měli doma již delší dobu, když se moje mamka snažila zachytit má taneční léta. Vášeň k fotografování ve mně však propukla zároveň s pořízením prvního vysněného psa Charlieho. V tu chvíli jsem jako každá správná psí "máma" chtěla hned od začátku nafotit štěněčí léta, abych měla nějaké vzpomínky. No a jak šel čas, tak jsem fotila a fotila. Nejprve jen svého psa (který je do teď můj nejlepší model), následně psy kamarádkám a teď už fotím čoklíky kde komu. Ale tento příběh zná téměř každý portrétní fotograf 😁.

@peakdesignczsk: Bylo něco s čím jsi na začátku hodně bojovala, nebo naopak, co ti šlo jak nic?

Co mi šlo jak po másle byla kreativita ve fotce. Již od začátku jsem chtěla, aby mé fotky byly něčím jiné, originální a nápadité. Různě jsem si hrála a zkoušela. Naštěstí s časem přišlo i nalezení vlastního stylu a odstranění chyb po technické stránce, což si myslím, že byly zpočátku mé nedostatky, se kterými jsem se nějakou dobu trápila.

peakdesignczsk: Podle čeho jsi se učila, kde jsi hledala inspiraci?

Dodnes jsem nejvíce vděčná za mou nejlepší kamarádku Radku, se kterou jsme trávily obrovskou spoustu času a navzájem si byly zdravou motivací. Začínaly jsme fotit ve stejnou dobu, a tak v momentu, kdy jedna přišla a ukázala povedenou fotografii, ta druhá se za pár dní ukázala s ještě povedenější. Myslím, že to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se ve své tvorbě posunula tak rychle nahoru. Učily jsme se navzájem, a to především i z vlastních chyb. Zkoušely jsme a vymýšlely. Inspiraci i dodnes hledám tak, že malinko víc zavrtám do té mé bláznivé hlavy, z filmů, z písniček anebo jako většina z internetu. Pamatuji si, jak jsem narazila na můj tehdejší idol: fotografku psů Jessicu Trinh, která mě nakopla ke kreativnější tvorbě.

peakdesignczsk: Dostávalo se ti od někoho zpětné vazby?

O zpětnou vazbu nebyla nouze. Když jsem měla z nějaké fotky dobrý pocit, jednoduše jsem všechny okolo sebe otravovala a prosila je o názor. Rodina, kamarádi od psů, z frisbee, ze školy, jiní fotografové a spousta dalších, kteří mají samozřejmě v individuálním zlepšení mé tvorby také prsty :).

kvalitnifotky: Když bychom chtěli začít fotit psy, jaké rady do začátku bys nám dala?

Abyste byli s pejskem trpěliví, pozitivní, za správné chování chválili a abyste mysleli na základní pravidla fotografování, jako je například správná kompozice (kde začátečníci často pejskovi z fotky useknou packy nebo uši), ostření na oči, žádné rušivé elementy, nepadající horizont a spousta dalšího.

kvalitnifotky: Co je podle tebe při foceni psů nejdůležitější?

Je toho hromada a je těžké vybrat nejdůležitější aspekt. Avšak za mě je to snaha o zachycení nějakého příběhu, který se za fotkou skrývá, originalita a technická dokonalost. A nakonec samozřejmě nějaké to zasloužené podrbání.

honza_v_oblacich: Mě by zajímalo, jak zvládáš focení s neposednými chlupáči. Máš nějaké eso v rukávu, díky kterému je dokážeš vyfotit?

Každý, kdo se někdy pokoušel vyfotit štěně nebo psa neposedu ví jaké je to neskutečné umění! Chvíli se nezastaví, kouše oblečení, skáče na hlavu a vše ho zajímá více než focení. Esem v rukávu může být pohotová reakce zachytit moment pomocí co nejkratšího času na foťáku. K tomu jako dokonalé kombo nejlépe využít nějaké pamlsky, nebo dělat divné zvuky. No a nesmím zapomenout nejdůležitější věc u neposedných pejsků, a to je nějaká ta pomocná ruka, jelikož sám to člověk zvládne leda s vychovanými jedinci.

slovackovaalice: Jaký foťák bys doporučila začátečníkovi?

To je velmi složitá otázka. Je to jako by se někdo zeptal, jaký mobil doporučit středoškolákovi. Nejprve je důležité si říct, na jaké focení se bude fotoaparát využívat, jaká je cenová relace, jak často by se fotilo a další faktory, které hrají při výběru fotoaparátu důležitou roli.

peakdesignczsk: Na jakou techniku fotíš a proč?

Již od mých začátků jsem věrná Canonu. Nebylo to ale úplně tak, že bych si cestu k této značce vybrala sama. Foťák měla doma máma a já ji ho jednoduše "kradla" (tímto ti moc děkuji mami :)). V Roce 2017 jsem si pořídila svůj první fotoaparát Canon 5D Mark IV, který je dodnes mým parťákem. U stejné značky jsem zůstala z důvodu, že jsem naprosto zamilovaná do canoňáckých barev, ostrosti, byla jsem na systém zvyklá a měla jsem již nějaké objektivy. Momentálně nejvíce používám portrétní Canon 85mm1.8 a širokoúhlou 24 mm 1.4 od Sigmy Art.

peakdesignczsk: Když se chystáš na cestu se psy, na co všechno je potřeba pamatovat/si s sebou nachystat?

Ty jo, je toho opravdu spousta! Pes se sám nezabalí, a tak je třeba myslet nejen na sebe, ale i na svého parťáka. Což znamená méně místa pro mě a pro mé vybavení. Co všechno s sebou beru psům jsem detailněji prozradila na přednáškách na foto festech v Plzni a ve FotoŠkodě. Pokud vás to zajímá blíže, pak se o tom dozvíte více v budoucnu na nějaké podobné akci.

Zjednodušeně řečeno se vše odvíjí od toho, kam přesně jedeme. Od skladných skládacích misek, přes psí pláštěnky, až po psí lékárničku :).

peakdesignczsk: Nastaly někdy chvíle, kdy sis řekla, že jsi měla někam raději vyjet bez hafanů?

Minimálně. Pokud to jde, snažím se psiska brát všude s sebou. Charlie se se mnou dokonce proletěl letadlem za velkou louži. Je to starost navíc, avšak ta přichází zároveň se zodpovědností při pořizování psa. Samozřejmě, že bych se moc ráda podívala také do destinací, do kterých není úplně vhodné chlupáče brát, především díky nepříznivým podmínkám (příliš veliké vedro, nebezpečná zvířata, až moc náročné hory, dlouhý let atd.). V tu chvíli musím kluky nechat na hlídání a jednoduše vyrazit bez nich.

peakdesignczsk: Jaké bylo cestování se psem za velikou louži? Co všechno to obnáší? Měla jsi pocit, že z toho byl ve stresu?

Kupodivu mnohem lepší než má očekávání. Charlie je naprostý kliďas, avšak cestovat 12 hodin letadlem je něco jiného. Společnost Lufthansa, se kterou jsme letěli byla ale parádní. Bezpečně psy pomocí vysokozdvižného vozíku naložila do podpalubí a dokonce se starala o doplnění vody do přepravního boxu. Po přistání jsme si šli psiska vyzvednout a nebyla na nich vidět žádná známka stresu či úzkosti. Naopak neměli problém si do boudy znovu spokojeně lehnout. Jen jsme hned záhy spěchaly venčit, protože představa plného močového měchýře po 12 hodinách ... no...

Před cestou je třeba zařídit spoustu potvrzení nejen od veterinární správy a několik zdravotních vyšetření, čipování, aby pes vůbec do letadla mohl. V samotné americké Atlantě to pak byla paráda. Lidé jsou ke psům velmi přátelští a laskaví. Nikde jsme neměli problém, a to nás tam byla opravdu velká banda pejskařů. Rozhodně doufám, že se tam jednoho dne, snad na delší dobu, s chlupáčem po boku vrátím.

naty.polachova: Jaké jsou tvé vysněné destinace?

Těch je! Lákají mě především místa s nádhernou přírodou, jako je například Norsko, Skotsko, Kanada, Španělsko, Island. Jednou bych se ráda podívala také do Asie, ale to nejspíše bez chlupáčů.

slovackovaalice: Neplánuješ v nejbližší době workshop v jihočeském kraji?

Letos to bohužel bude takové náročnější. Skrze bakalářku a státnice nebude ani žádný jarní workshop. Momentálně je v plánu jeden v Praze na podzim a pak nejspíše cestovatelský několikadenní v Broumovsku. Více je zatím s otazníkem, avšak veškeré info budu psát na sociální sítě.

peakdesignczsk: Kristýnko, za nás už jsi přednášela a „workshopovala“ na třech akcích, sama pořádáš kurzy, co tě baví na předávání svých zkušeností ostatním?

Především pozitivní zpětná vazba. Fakt, že mohu pomoci lidem v tom co je baví, dodat během několika minut obohacující informace, které jsem zjišťovala a střádala roky. Ulehčit práci, přidat potřebnou dávku inspirace a také motivace :).

michellecapy_photography: Ahojky, zaprvé nemyslím to zle, ale zajímalo by mě, jaký máš názor na ceny za focení? Obecně... Protože já si myslím že jsou až moc vysoké na to, že má každý fotograf jedinečný styl a jedinečné výsledky své práce. Tudíž je to velmi individuální. A podle mě by nemělo focení stát tolik, i když si fotografové nakupují drahé vybavení (vím kolik to stojí).

Uf! Tak na to, abych odpověděla na tuto otázku jsem se musela hodně zhluboka nadechnout...

Je všeobecně známo, že ČR a Slovensko jsou neskutečně pod cenou. Nevím, jestli si zde lidi neváží času, techniky a práce, které fotograf vynaloží, avšak v zahraničí je například běžná cena za focení svatby 70 000 korun. Kamarádky fotografky z Rakouska na mne koukaly s otevřenou pusou dokořán, když jsem jim řekla, za kolik peněz a za jakou práci se fotí u nás v ČR. Je to smutné. Člověk se za několik let úsilí vypracuje na určitý styl fotografování, pro který si jej lidi vyhledávají, a i tak se najde spousta lidí, kterým se následně cena nelíbí. U nás není problém si koupit boty, nebo zaplatit za kadeřníka za 3000, ale zaplatit si stejnou částku za vzpomínky na celý život už problém je...

Fotografie jsou v dnešní době jedním z hlavních marketingových nástrojů, jsou to vzpomínky a myslím, že je to jako se vším, kdo chce kvalitu, musí počítat s tím, že to stojí člověka nějaký podstatný čas a práci, která je výsledkem klidně i několikaleté praxe, a to je třeba následně adekvátně odměnit.