Matěj Šmucr O Irsku

“V Irsku není špatné počasí, jen špatně oblečený turista.”

By Peak Design CZ/SK Deník

December 6^th, 2018

Před pár lety jsem navštívil Skotsko, které mě naprosto nadchlo, proto když se objevila možnost jet do Irska, neváhal jsem a šel do toho. Po dlouhém plánování jsme měli hotovou trasu i itinerář. V podstatě jsme měli v plánu udělat okruh po celém Irsku. Odmalička jsem měl možnost cestovat s rodiči nejdříve pod stan, pak karavanem a nakonec obytným vozem. Tento způsob cestování mi natolik přirostl k srdci, že si nedokážu představit jinou, lepší dovolenou.

Proč?

Vezete si všechny věci, které potřebujete a nejste omezeni jedním kufrem s maximální hmotností 15 Kg, spíte ve vlastní posteli, vaříte si vlastní jídlo a zastavíte si tam, kde se vám to líbí a když se vám to líbit přestane, tak jednoduše přejedete jinam. V podstatě si vezete takový byt se vším všudy a postavíte si ho na krásném místě. Není to skvělé? Po tátovi mám rád dobrodružnou a akční dovolenou, prostě svobodu, takže je pro mě tohle cestování naprosto ideální.

Že se v Irsku jezdí vlevo, ví asi každý, ale představte si silnici, kde se sotva vejdou dvě osobní auta a vy po ní jedete s malým “autobusem”... Po prvních kilometrech zjišťujeme, že to nebude tak jednoduché s parkováním, protože většina půdy je zde soukromá, tudíž když už zde byla nějaká odbočka z hlavní silnice, tak zde byla závora, a to co bylo státní, bylo většinou komerčně zpracované a se zákazem kempování. Postupně jsme začali zjišťovat, že je Irsko velmi upjatý stát, plný různých zákonů, zákazů, příkazů a nařízení.

Druhým faktem, který nám nehrál moc do karet byl víkend a hezké počasí, takže se celé Irsko rozhodlo vyjet ven. Proto se nám na první pláži nepodařilo zaparkovat. Nakonec jsme dojeli až na vyhlášenou pláž Curracloe beach, kde se natáčel film Zachraňte vojína Ryana. Pláž je to opravdu nádherná, dlouhá a nemít voda teplotu okolo 15 stupňů, tak je to ideální letovisko. Podél celé pláže jsou písečné duny, které celému místu dodávají zvláštní atmosféru.

Poté jsme navštívili národní park Wicklow Mountains, kde jsme si udělali krásný trek s převýšením přes 350 metrů, který nám zabral lehce přes tři hodiny. Poprvé jsme se setkali s počasím typickým pro tuto zemi. Takže jsme byli od půlky trasy uprostřed mlhy, výhledy se před námi otevřely vždy jen na okamžik, když se mlha protrhala. Do toho foukal velmi silný, chladný vítr s občasným mžením. Po teplém létě jsem se přesně na takové počasí těšil. Trasa na vrcholek vede po starých železničních pražcích, které sem byly dány kvůli nadměrnému poškození přírody a rašelinišť od turistů. Po cestě vás doprovází ovce a rašeliniště všude kam se podíváte.

Po nádherném treku jsme se vydali k nejvyššímu irskému vodopádu. Očekávání byla veliká, ale realita o dost smutnější. Byl zde jen takový malinkatý čůrek. Vodopády v Irsku se nedají moc srovnávat s těmi ve Skandinávii. Ale kdo ví, třeba je tento vodopád po dlouhém a vydatném dešti zajímavější. Čas u vodopádu jsme zkusili využít tedy jinak a prošli jsme si okolí, kde je hezký, udržovaný park vhodný na piknik, ale i spousta políček s kapradím, které mně osobně připomínalo Jurský park.

K přespání jsme si vybrali parkoviště u jedné z nejstarších tradičních hospůdek v Irsku Johnnie Fox's Pub, kde jsme ochutnali místní pivo, tedy Guinness za doprovodu příjemné živé hudby.

Dalším místem v našem plánu byl Dublin, velmi rušný a pro milovníky přírody velký zážitek. Kromě aut a MHD všude jezdí spousta cyklistů a chodí mraky turistů, takže než abyste si užívali atmosféru města, dáváte pozor, aby vás někdo nesrazil. Snažili jsme se projít co nejvíce zajímavostí jako třeba whiskey muzeum, Old Jameson distillery, Spire of Dublin, Temple bar street, Ha’Penny bridge, dům Oscara Wilda a mnoho dalšího. Na Dublin je třeba více než jeden den, ale nám již čas došel, a proto jsme k večeru město opustili. Dublin je velmi kulturní, kde se střetává staré s moderním, v ulicích vidíte spoustu umělců a nebýt té hordy lidí, určitě bych si to užil víc.

Dost jsem se těšil i na zříceniny po vzoru Skotska, ale hned po první návštěvě zříceniny Roscosmmon mi bylo jasné, že to tady nebude jako ve Skotsku. Okolí zříceniny bylo velmi sterilní, tedy upravené a opět dost komerční. Asi jsem měl jiná očekávání. Na druhou stranu McDermott's Castle je velmi zajímavý. Jedná se o hrad postavený uprostřed jezera na malém ostrůvku. Opět čekejte velkou komerci a pokud chcete využít rozhlednu nebo vyhlídku, připravte se pořádně zaplatit.

Už bylo dost staveb! Vyrážíme směr příroda, tedy posvátná a starobylé pohřebiště Carrowkeel, jehož počátky sahají do doby až čtyři tisíce let před Kristem. Při výšlapu k pohřebišti jsme potkali místního chlapíka Niela, který si vyjel s bráchou na pár piv. Vyprávěl nám, jak studoval šamanismus a že okolní pohřebiště, která jsou téměř na každém vrcholku okolo nás, mají tajemné a speciální síly, které on jezdí čerpat. Pohřebiště je opravdu zajímavé místo. Neváhal jsem jej velmi podrobně prozkoumat a podíval jsem se i dovnitř, bohužel jsem žádné pozůstalosti nenašel, ale místo s respektem znovu opustil. Při návratu k autu na nás čekal Niel s bratrem, kterým jsme, jak jsme slíbili, věnovali slíbené pivo a domácí slivovici. Po nějakých šesti pivech a čtyřech velkých panácích slivovice se s námi Niel rozloučil.

Večer jsme se zastavili u vodopádu Glencar, kam dojdete po cca 300 m dlouhé dlážděné stezce z parkoviště. Hned o kousek dál je 150 m vysoký vodopád Devil’s chimney, kterým protékalo poměrně dost vody i v době naší návštěvy. Přišel mi tak mnohem zajímavější než nejvyšší vodopád Irska.

Downpatrick Head v oblasti Carrowmore ve mně nechalo největší zážitek. Nádherné skalní útvary, útesy, které padají do Atlantiku. Zajímavé okolí tvořené jakoby bochánky z mechu jsou skvělé pro focení.

Hned navážu dalším velmi hezkým a zajímavým místem, a to Keem bay s krásnou pláží, kde jsme zůstali i přes noc. V noci byl velmi silný vítr a déšť, takže byla noc divočejší. Vítr totiž houpal s celým autem. Ráno jsme se rozhodli pro hike na vrchol nejvyšších útesů Irska - Achill Head, kde jsou pozůstatky z války a převýšení přes 400m. Za ty neskutečné výhledy na Atlantik a zátoku to ale stojí.

Po ranním výšlapu na Achill Head jsme přejeli k hoře Croagh Patrick a vydali se na tuto poutní horu, kde údajně v roce 441 vystoupil na vrchol svatý Patrik, patron Irska, a 40 dní se zde postil. K vidění je zde malá kaple nebo “postel” sv. Patrika. Hike má převýšení 750 m, kde poslední úsek lezete po nesouměrných kamenech, které nedrží na svém místě, takže je výšlap poměrně náročný. V průběhu celého výšlapu se vám otevírají neskutečné výhledy na zátoky nebo údolí této oblasti.

Další den jsme se dostali asi do nejhezčí oblasti Irska, Connemara. Kopcovitá, vřesovitá krajina, plná jezer, fjordů, říček a samozřejmě ovcí. Touto malebnou krajinou jsme projeli až k opatství Kylemore Abbey, které je nádherné, ale opravdu velmi turistické. Je to jedna z nejvíce fotografovaných staveb v Irsku, takže se po několika fotkách zase vydáváme na cestu, na krátký hike na Diamond Hill, který je v chráněné krajinné oblasti a opět nabízí strhující výhledy po vřesovitém okolí. Poslední zastávkou tohoto dne bylo městečko Galway. Díky své architektuře a živé kulturní scéně bylo zvoleno jedním z nejvíce sexy měst na světě. Město je protkáno malebnými uličkami, které zdobí barevné portály hospod a obchodů a určitě ho můžu doporučit.

Následující den nás čekala zajímavá krajina s mnoha historickými památkami. Vyrazili jsme před polednem a po cestě navštívili hrad Dunguaire, který leží u jednoho z mnoha úzkých zálivů, kterými je protkané západní pobřeží Irska. Po prohlídce jsme pokračovali na jih a našim dalším zastavením byl cisterciánský klášter Corcomroe. Stavba z 11.století je značně poznamenaná zubem času, ale atmosféra a okolní příroda jsou fantastické. Naše cesta pokračovala přes náhorní planinu, kde se nachází jedna z nejstarších staveb na světě. Jedná se o pohřebiště s mystickým obětním oltářem starým přes 5 000 let. Celá oblast se jmenuje Poulnabrone Dolmen.

Nejvíc jsme se těšili na Moherské útesy. Na přeplněném parkovišti se nám nepodařilo zaparkovat, po 30minutovém hledání se nám podařilo najít soukromé parkoviště za 10 EUR, které bylo téměř až na útesech. Je znát, že útesy jsou jednou z nejvíce navštěvovaných dominant Irska, protože jsou tu zástupy lidí téměř nekonečné. Když dojdete o kousek dál, davy línějších turistů značně prořídnou. Pokud bych si měl vybrat jedno místo z Irska, které mě nejvíce nadchlo, budou to jednoznačně Moherské útesy.

Hezký je i zámek Ross, který leží u jezera Lough Leane. Opravdovým foto skvostem jsou zámecké kanály plné lodiček. Po krátkém přesunu jsme zastavili u Torc Waterfall v Torc Mountain, které se nacházejí jen pár kilometrů od Killarney. Národní park Killarney byl v roce 1981 zapsán na seznam UNESCO. Na Ladies View jsou opravdu úžasné výhledy do údolí. Odpoledne jsme navštívili Molly Gallivan's Cottage s tradiční farmou. Vyzkoušeli jsme si zde domácí pálenku (whiskey) Potcheen, která se vyrábí z brambor, prohlédli si, jak se na farmě žilo a seznámili se se zvířaty, včetně oslíků…

Po ranní procházce městečkem jsme se přesunuli do Timoleague Abbey, kde jsme si dali oběd a dále přeeli do opravdu pěkného historického městečka Kinsale, které jsme si prošli, ochutnali tradiční fish & chips a v malebné hospůdce vyzkoušeli Guinness. Na večer jsme se přemístili na Charles Fort, což je pevnost ze 17. století, díky které byl přístav v Kinsale ve své době nejbezpečnějším přístavem na světě.

Jelikož jsme se museli vrátit o pár dní dříve, tak jsme se v noci přesunuli na letiště v Corku, kde jsme strávili sedm hodin. Na chvilku jsem si zdřímnul na zemi, načež ke mně přiběhla policie a ptala se přítelkyně, jestli ji neobtěžuji a nejsem bezdomovec. To byl opravdu nečekaný závěr naší cesty po Irsku. Rozhodně to ale bylo vtipné.

Pokud bych měl na závěr shrnout náš výlet, řekl bych, že je Irsko opravdu moc hezké, příště bych ale itinerář sestavil jinak. Nemá smysl se stresovat a projet celé Irsko, ale spíše se věnovat 1-2 oblastem a pořádně je prozkoumat. Dost mi vadila sterilita a komerčnost míst, ale je možné, že jsem měl jiná očekávání a představy. Čekal jsem surové, neobydlené, divoké a opuštěné Irsko. Dost jsem jej srovnával s mou předchozí návštěvou Skotska. Možná je problém v sociálních sítích a zvýšené míře turismu a návštěvnosti míst. Možná se postupně vytrácí kouzlo přirozenosti z turisticky atraktivních míst, kdy jste přijeli do opravdové přírody, kde nebyl žádný chodníček, kiosek s limčou a párkama a chlapík, který vybírá za parkoviště, které je hned 100 m od dané lokace.