O Rallye Dakar i jídle

Martin Macík – na Rallye Dakar se připravuji celý rok

By Peak Design CZ/SK Deník

February 3^rd, 2018

Martin Macík je nejmladším pilotem kamionu v historii Rallye Dakar, nejnáročnějšího automobilového závodu na světě. Závodění v Rallye Dakar je podle Martina o psychické vyrovnanosti a o fyzické výdrži. „To jsou dva atributy, které by měl mít dobrý pilot, protože tak dlouhé soutěže bez nich prostě nejde přežít, natož uspět.“. Vedle závodění se Martin věnuje i fotografii, primárně fotí na svých cestách a aktuálně se zdokonaluje i v produktové fotografii. V jeho Everyday Backpack 20L Black najdete kompakt od Sony, DJI OSMO a několik dalších fotografických nezbytností.

Martine, prý máš rád pálivá jídla, vaříš taky? Máš na to vůbec čas? Jediné, co si dokážu uvařit, jsou vajíčka ke snídani a palačinky, které miluji. Asi bych dokázal i něco jiného, ale čas a chuť chybí. Tedy, mám na mysli chuť vařit, na jídlo mám chuť stále. Před Dakarem jsem přešel na krabičkovou stravu, právě proto, abych nevynechával jídlo a měl správný příjem, a je to super! Takže čas i vaření jsem vyřešil.

Díky závodění jsi procestoval kus světa, kde ti chutnalo nejvíc? Paradoxně to nebylo v zemi, kde jsem závodil, ale tak, kde jsem žil a studoval. Je to Austrálie. Určitě tam chci ještě minimálně jednou zajet a pořádně tam pocestovat. Na druhém místě bude Japonsko, taky nádherná země plná paradoxů, a třetí možná Peru. Tam už závodíme a tato země má něco do sebe.

Co tě na Austrálii kromě jídla tak chytilo? Je tam nádherná příroda, super lidi a dýchá tam na tebe uvolněná atmosféra.

Musíš držet nějaký „spešl“ diety, dodržovat nějaké jídelníčky? Nemusím, ale pokud se chci zlepšovat, je to o detailech a tohle je jeden z nich. Jak jsem psal výše, přešel jsem na krabičkovku, protože jsem nestíhal vařit a mít pořádný příjem k mým energetickým výdajům. Teď mám trochu problém to do sebe všechno narvat, ale cítím se mnohem lépe, mám víc energie a vidím na sobě pokroky.

Co se jí na závodech? Záleží, zda se jede malý „víkendový“ závod po Evropě nebo Dakar. Na Dakaru máme od pořadatele zajištěnou stravu po dobu soutěže. Obrovská polní kuchyně, kde máme vážně všechno. Snídaně trochu pokulhávají, což mě jakožto snídaňového člověka mrzí, ale pro jistotu mám s sebou přesnídávky a piškoty. Přes den bohužel nic moc nejíme, protože se závodí, takže do auta bereme pouze sušené maso od Adventure menu a proteinové tyčinky od Survivalu. To nám musí místo oběda stačit.

Co vím, tak tě baví i basket, jsi v něm stejně dobrý jako v ježdění? Bohužel ne… Hrát jsem ho začal už asi v 11 letech, v 19 přišla Austrálie, kde jsem se pěkně rozehrál, ale také si přetrhal křížové vazy v levém koleni. To byla moje basketbalová stopka na nějaký ten rok a pak už jsem začal závodit, takže čas na basket nebyl. Tento rok jsem znovu začal, hrajeme „prales“, ale dělám to pro zábavu a také proto, abych nemusel běhat jen na pásu ve fitku. Zatím se daří, tak uvidíme!

Jako pilot kamionu musíš mít určitě velikou trpělivost, jaké další vlastnosti by měl pilot kamionu mít, aby zvýšil své předpoklady pro úspěch? Trpělivost tam určitě bude, ale asi ne na prvním místě. Já ji totiž moc nemám a taky to jde. Určitě budeme mluvit o psychické vyrovnanosti a o fyzické výdrži. To jsou základy, bez kterých se žádný dobrý pilot neobejde. Dakar je nejextrémnější motoristický závod na světě, dlouhý a náročný. Pokud jste dobře fyzicky připraveni, lépe ho zvládnete i psychicky.

Co se týká tvé fyzičky, své o tom ví všichni ti, kteří na Instagramu viděli tvé fotky z bazénu či ze sprchy (já o nich samozřejmě jen slyšela), jak ale vypadají kondiční přípravy například na Rallye Dakar? Tu fotku ze sprchy bych taky rád viděl! Doufám, že žádná nikam neunikla! Fyzicky se připravuji celý rok, aby pak poslední tři měsíce před Dakarem nebyl teror. Ve stručnosti to vypadá tak, že každý den chodím ráno před prací do fitka, kde se o mě stará Pavel Provázek, jakožto můj osobní trenér. Každý měsíc mám jiný trénink, jednou objem, jednou silovka, jednou vytrvalost. Je to různé. K tomu patří běhání aspoň 3x do týdne kolem 10 km a když zbydou síly, tak basket anebo třeba bazén. Víc už by moje tělo asi nepobralo, se stresem v práci je to akorát.

Co tě na závodění, kromě všudypřítomného adrenalinu, baví? Kromě adrenalinu? Ten to vše pouze umocňuje. Je to prostě droga. Pokud má člověk rád auta nebo cokoli, co má motor, tak si vybere buď F1 nebo Dakar. Já F1 sleduji a Dakar jezdím. Je to směs různých pocitů, kde víš, že si sáhneš na dno svých sil, víš, že každou chvílí ti jde o život a do toho letíš obrovskou bestií neskutečnou rychlostí po místech, kam se občas dostaneme jen my, závodníci.

Chtěl jsi být už odmalička pilotem kamionu a závodit v Rallye Dakar? Vůbec ne. Nebo aspoň si to tak nepamatuji. Chtěl jsem být jako můj táta. Bral mě všude s sebou, takže jsem nikdy neměl takové ty sny, jsem realista a podle toho ke všemu přistupuji. Nejdřív to byla motorka, pak basket a nakonec Dakar. Nejdřív jako navigátor, poté pilot. Vše přišlo postupně.

Jaké to bylo, když jsi vyhrál svůj první závod? Nádherný! Chvilku jsem si to neuvědomoval, ale pak přišla radost a ta přetrvala. Ale díky tomu, jaký jsem, jsem to moc neprožíval a hned se těšil na další závod. Zajímavé také bylo, že jsem vyhrál hned svůj druhý závod.

Na svém webu píšeš, že chodíš normálně do práce. To slovo normálně si v kontextu tvého závodění nedovedu dost dobře představit, ale to je fuk. Co vlastně děláš? Celá naše rodina je dost podnikavá. Táta vybudoval tiskárnu v Sedlčanech, která má 25letou historii. Momentálně mám na starosti dva e-shopy – Printomat.cz a Clickbook.cz. Jedná se o fotoprodukty. Vedle toho dělám v naší cestovní kanceláři Unitravel Group, kde mám na starost převážně finance a marketing a občas cestuji s většími skupinami jako dohled, aby vše bylo, jak má. A pak ještě pár další věcí, ale to už by vypadalo, že kecám, takže radši nic neříkám.

Jakožto profi závodník „musíš“ řešit i svou sebeprezentaci na sociálních sítích, nemáš „života na internetu“ někdy plný kecky? Mám. Zcela upřímně říkám, že mi sociální sítě občas pijí krev. Hrozně nás v životě omezují, zasahují do soukromí, ničí vztahy atd. To bychom tu mohli rozebírat donekonečna. Pro mě ale mají jiný význam. Mohu šířit informace o tom, co dělám, ukazovat lidem trochu jiný pohled na věc. To fanoušky baví, přibývají a pomáhají mi tak získávat partnery, které potřebuji pro mé závodění.

Vzhledem k tomu, že jsi aktivní na sociálních sítích, řešíš nějak víc i fotku? Fotíš? Ano řeším, nebo aspoň se o to snažím. Nejsem žádný profík, ale troufám si říci, že vím, jak na to. Chci, aby fotka dobře vypadala a měla nějakou štábní kulturu. Bohužel, dneska je všechno o rychlosti, což mě mrzí, protože já jsem spíše na kvalitu. Měl jsem vedle sebe jednoho z nejlepších fotografů našeho sportu, Petra Luska, takže jsem se trochu naočkoval a teď je těžké shánět jiné fotografy. Také řeším produktové fotky pro naše e-shopy, ale tam jsem úplně na začátku.

Často jsi i před objektivem, baví tě to víc před ním nebo za ním? Spíše za ním. Baví mě, co z toho vyleze a jak udělám lidem radost, když vidí sami sebe na hezké fotce. Být před ním není tak hrozný, umím dva rozkazy: „Usměj se a buď drsnej.“. Fotografové se občas snaží i o „buď svůdnej“ nebo „dělej, že jsi unavenej“. To mi zatím moc nejde. Ale patří to k tomu, co dělám.

Martine, jak jsi se vlastně dostal k Peak Designu? Hned několika cestami. Ta hlavní byla, když jsem si hledal batoh pro novou techniku, kterou potřebuji vozit na cesty. Při hledání jsem narazil na spoustu brašen, ale vzhledem k tomu, že si ujíždím na designu a jsem perfekcionista, Peak Design mě hned zaujal a musel jsem ho mít.

Co tě na tom brandu baví? Hlavně design a praktičnost. Ještě se tedy učím všechno perfektně poskládat. Líbí se mi promyšlenost a hlavně kvalitní zpracování. Jsem na kvalitu, takže to ke mně pěkně sedí.

A čím konkrétně je pro tebe dobrý Everyday Backpack? Vše jsem chtěl mít na jednom místě (Sonku, objektiv, Macbook) a k tomu něco málo přihodit jako Osmo od DJI a pár kabelů. Takže to byla jasná volba. Momentálně přemýšlím, co vše od Peak Designu ještě nutně potřebuji, ale už teď vím, že toho nebude málo!