Sám v obležení And

Petr Kotrlík

By Peak Design CZ/SK Deník

May 26^th, 2019

Nikdy jsem si neplánoval, že navštívím Peru, ale když mi na mailu přistála akce na letenky, hned druhé ráno jsem si je koupil. Nechtěl jsem riskovat, že si to rozmyslím. Až poté jsem zjistil, že mě budou čekat trable s přestupem v USA, neboť jsem byl v Íranu, a že do Peru cestuji v době, kdy tam začínají deště. Nakonec se to ukázalo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě.

Jelikož jsem neměl ještě příliš rozumu, vybral jsem si náročnější trek Alpamayo, který je oproti slavnějšímu Santa Cruz treku liduprázdný. Miluji neturistická místa, kde nepotkáte ani živáčka. Šance, že na někoho narazím, byla vzhledem k tomu, že jsem vycestoval v listopadu, na začátku období dešťů, tedy úplně mimo sezonu, o poznání menší.

Poprvé v životě jsem vyzkoušel i Couchsurfing, abych si jeden den odpočinul v Limě. Peruánské hlavní město mi ukázala krásná a sympatická Aymy. Jakmile to ale bylo možné, zdrhl jsem do Huaraze, kde mě čekala výšková adaptace. Přece jen jsem měl vyšplhat až ke 4 800 metrům. Tak vysoko jsem ještě nikdy nebyl!

První aklimatizační dny byly poněkud krušné, ale podíval jsem se ke krásným jezerům, kterých bylo kolem Huaraze požehnaně. Zažíval jsem krásné chvíle, ale i ty nepříjemné v podobě ztraceného mobilu a obstarávání si nového s peruánskou simkou. My, co neumíme moc jazyky, se u takových situací trochu zapotíme, ale k cestování patří i ty nepříjemné události.

Z původních tří dnů jsem se nakonec aklimatizoval pět dnů, než jsem vycítil, že mám dostatek sil a chuti vyrazit. Nebudu Vám lhát, že jsem neměl obavy. Sám do divočiny, kde možná nikoho nepotkám, a ještě v období dešťů, bylo možná větší sousto, než jsem si měl dát. Nepřidávaly mi ani obavy místních, kteří mi neustále opakovali, ať nechodím sám, jinak budu prý okraden. Jelikož jsem do té doby potkal samé příjemné a hodné lidi, tuhle variantu jsem považoval za nereálnou. A potvrdilo se. Prostě to by nebyl Kotrlík, aby sám sobě nedokázal, že až takový srab není.

Nechal jsem se odvézt do vesničky Cashapampa, odkud jsem vystartoval. Podivoval jsem se nad tím, proč mi neustále svítí sluníčko, když jsem očekával lijáky… Natěšený a plný optimismu jsem se přibližoval ke gigantickým horám. Vesničané se podivovali, kam že to vlastně jdu, když se blíží deště. Věděli, na rozdíl ode mě, že jsou mračna za rohem!

Od druhého dne mi pršelo prakticky neustále. Ale nenechal jsem se odradit. „Jaký je to být sám, takhle v dešti, unavený, v horách?" ptají se mě občas. Odpověď je složitá. Někdy jsem se proklínal za to, kam jsem to šel. Chvílemi jsem se musel usmívat nad tím, jaké krásy jsem tam viděl. A co víc, ani jednu jedinou sekundu jsem se nenudil. Byl jsem nesmírně šťastný. Vlastně se mi ten pocit štěstí vrací kdykoliv si na tento trek vzpomenu.

Celý trek trval v plné polní se 23 kily na zádech sedm dnů. Viděl jsem zde nejkrásnější horu Santa Cruz, která byla daleko hezčí, než jsem dokázal zachytit na fotografiích. Viděl jsem zde údolí větší než ta, jaká jsem si kdy dokázal představit. Viděl jsem tu krásné ledovce s azurovými jezery. Viděl jsem dva usměvavé sedláky, kteří vypadali, že nepoznali moderní svět. A od chvíle, kdy se mě zeptali: „A to jsi tady sám?“ jsem měl až do probuzení dalšího dne ráno obavy, aby mě večer nepřepadli (česká paranoia). Poznal jsem tu ráj, třebaže jsem si občas sáhl na dno.

Každé ráno jsem musel vstávat v pět hodin, abych vyrazil včas a dorazil do cíle už po poledni. Pokud totiž nepršelo celý den, pak obvykle začalo právě v jednu hodinu. Daly se podle toho řídit hodinky. Většinou jsem to přesto, že jsem šel pomalu jak šnek, stihl. Ve stanu jsem si četl inspirativní knížky a občas se, pokud zrovna nelilo jako z konve, vydal na krátkou procházku po okolí.

Po sedmi dnech jsem dorazil do místa. Opět celý den pršelo, ale zastavil mi colectivos. „Hej, Gringo, nechceš vzít?" Naskočil jsem, pomohl místním s pytli brambor, které vesničané táhli do města. Díky tomu mě zavezli až na bus. Na bus, který mě odvezl pryč. Pryč z treku, který mi tolik dal, až jsem ho na konci málem obrečel…

Jak to jen celé shrnout? Doporučil bych vám tento trek?

Sám bych ho již nešel. Leč byly cesty vyšlapané, a ne nijak nebezpečné, určitá zranění by mohla mít v podstatě fatální následky. Mělo-li by vás však jít víc, nevadilo-li by vám si dát trochu víc do těla, pak vám tento trek doporučím! Vyhnete se davům a zažijete skvělé dobrodružství.