SRÍ LANKA - CESTOPIS

@matescho

By Peak Design CZ/SK Deník

August 29^th, 2019

Dlouhou dobu je Asie, a to převážně Japonsko a Čína, mým snem. Dokonce je na prvních příčkách mého bucket listu. Srí Lanka mi tak alespoň trochu otevřela dveře na tento kontinent a východní část planety, kde jsem ještě nikdy předtím nebyl.

Nebudu Vás zdržovat tím, kolik času mi zabralo plánování a co vše je třeba před odjezdem zajistit, jako třeba vízum. Naši cestu jsme začali 15. 2., letěli jsme z Prahy do Colomba s přesednutím v Qataru. Let trval okolo 11-12 hodin celkem. V tomhle deníku vám představím místa, která jsme navštívili, abyste věděli, co vás tam čeká.

Colombo

Na letišti jsme začali shánět dodávku, která by nás dovezla do prvního ubytování v Negombu, což nebylo nejjednodušší, protože jsme cestovali ve 12členné skupině. Zcela přirozeně vás tu chtějí co nejvíce obrat, takže jsme se přesunuli přibližně 1 km od hlavního výlezu z terminálu, kde se nám podařilo domluvit s jedním taxikářem, který nás převezl.

Negombo

Negombo je poměrně zajímavé město, protože se zde propojují všechna náboženství a vznikají tady tak čtvrtě, v nichž můžete vidět křesťanský kostel, o tři ulice vedle buddhistický chrám a o nějaký kus dál i mešitu. Mně osobně byly nejbližší buddhistické chrámy, které se mi líbily nejvíce. Podařilo se nám jeden z nich navštívit. Zrovna zde probíhal obřad, což byl vážně pěkný zážitek.

Do každého svatého chrámu musíte mít zahalená ramena, nohy a před chrámem je třeba se zout. V Negombu jsme vyzkoušeli první srílanskou kuchyni. Ve formě street foodu jsme ochutnali plněné placky, nějaké maso a omáčku. Pro cestu zpět na hotel jsme vybrali tradiční tuk tuk, pro mě opět novinka a jedinečný zážitek. Druhý den ráno na nás čekal mikrobus s řidičem Luckym, kterého jsme měli booknutého na další čtyři dny. Vydali jsme s ním do města Anuradhapurna.

Anuradhapurna

Během přejezdu z Negomba nám Lucky vyprávěl o Srí Lance, jejich tradicích, jídle apod. Několikrát nám zastavil u silnice, aby koupil lokální ovoce, leckteré jsem viděl poprvé v životě. Zastavili jsme se i u něj doma, takže jsme měli možnost navštívit tradiční srílanské bydlení. Byl to opravdu skvělý průvodce.

Hlavní zastávkou byl sloní sirotčinec, sloni zde měli údajně být ve volném výběhu. Bohužel, tomu tak nebylo! Tuto zastávku bych určitě nedoporučil. Sloni zde jsou sice ve výběhu jako v Zoo, ale kvůli show je několikrát denně nahání do malých výběhů, aby na ně mohli lidé sahat a sledovat co dokážou. Několikrát za den můžete vidět, jak je vezmou do nedaleké řeky na koupání. Vše působí velice uměle. Snad jsme alespoň vstupným přispěli na samotné slony.

Druhý den ráno jsme vyrazili po náboženských památkách. Jako první jsme navštívili Klášter Isurumuniya, který byl vybudován králem Devanampiya Tissa (247-207 př. n. l.) a je nejznámější pro vytesávané obrazy milenců a slonů ve skále. Zajímavá je zde i stúpa, která je vybudována na skále a je možné ji obejít nebo jeskyně plná netopýrů. Další zastávkou byla Mirisavethi dagoba, obří bílá stúpa a po ní posvátný strom Srí Maha Bohdi. Ten byl v Anuradhapuře zasazen v roce 288 př. n. l. a jedná se o odnož stromu, pod kterým došel k osvícení sám Buddha. Jeho sazenici přivezla z Indie na Srí Lanku princezna Sanghamitta. Tento strom, fíkus, je údajně starý přes 2 300 let a jedná se o jedno z nejsvatějších míst na Srí Lance. My jsme měli velké štěstí, protože jsme zde byli ve svátek, a tak jsme hned u vstupu dostali sušenku s tradičním čajem a měli možnost sledovat věřící, jak nosí své dary na oltáře. Spousta lidí se přišla ke stromu pomodlit. V okolí chrámu můžete vidět i opice druhu Hulman posvátný, které jsou opravdu všude a vůbec se nebojí lidí, takže si je můžete v klidu vyfotit.

Sigiriya a Pidurangala rock

Sigiriya rock určitě nemusím nikomu představovat, protože se jedná o jednu z nejznámějších lokalit na Srí Lance. Už když se blížíte ke skále tak vás ohromí. V naprosté rovině ční masiv vysoký téměř 200 metrů. Ačkoliv jsou na vrcholu pozůstatky chrámového komplexu, rozhodli jsme se vyšplhat na vedlejší horu Pidurangala rock, odkud jsme měli skvělý výhled na celou lví skálu. Opět jsme zde byli v době, kdy probíhal svátek (na Srí Lance slaví snad všechno a pořád), a proto zde mimo turistů bylo i plno místních. Při šplhání na Pidurangala rock jsme se dostali do jedné úžiny, kde bylo třeba překonat několik balvanů a v době, kdy zde bylo opravdu hodně lidí zde vznikal problém. Buď se šlo dolů anebo nahoru, a proto nám trvalo téměř dvě hodiny, než jsme se dostali přes tento úsek. Ovšem výhledy na okolí a Sigiriya rock za to stály. Poté, co jsme se vrátili k úpatí hory, celý dehydrovaní, jsme vyrazili s naším řidičem do města Dambulla.

Dambulla

Po příjezdu do ubytování jsme šli navštívit chrám The Golden Temple. Zlatý chrám má třicetimetrovou sochou Buddhy, uvnitř kterého je buddhistické muzeum. Vedle chrámu je zahrada s posvátným stromem (další odnož některého z posvátných fíkovníků) a jelikož stále probíhal svátek, bylo zde spoustu věřících, kteří se přišli ke stromu pomodlit, zapálit svíčku, popřípadě zalít strom. Což byl opravdu velký zážitek, který byl doplněn zpěvem, modlitbami a plápolajícími svíčkami, jejichž plameny se ve tmě krásně mihotaly.

Po snídani jsme vyrazili do jeskynního chrámu Rock Temple. Je to jeden z nejrozsáhlejších a nejlépe zachovaných jeskynních chrámů na Srí Lance. Je zde velké množství nástěnných maleb a stovky buddhistických soch. Během návštěvy jsme dostali požehnání a provázek na ruku. Do kláštera vede pět vchodů, ve kterých jsou jednotlivé jeskynní chrámy. Jelikož nás opět čekal přejezd, přesunuli jsme se zpět k mikrobusu a vyjeli směr Kandy. Během cesty jsme se zastavili ve Spice Garden, kde jsme absolvovali prohlídku různých bylinek a koření. Průvodce nám ukázal, k čemu se jaká „kytička“ používá a jak pomáhá. V zahradách jsme také viděli prvního hada, ale nejednalo se o nic nebezpečného, alespoň to průvodce tvrdil mezitím co nás rychle vedl pryč.

Kandy

K večeru jsme dorazili do ubytování v Kandy a na druhý den si domluvili pochod přes rýžové plantáže a prales a rozloučili se s naším průvodcem Luckym. Druhý den brzy ráno nás vyzvedl horský průvodce a přibližně hodinu a půl jsme jeli do malé horské vesničky na snídani, odkud jsme vyrazili na náš trek. Asi po deseti minutách jsme sešli mezi rýžové plantáže a shlíželi do údolí na buddhistický klášter. Průvodce nám vysvětlil, jak se jednotlivé rodiny z okolních stavení starají o mnichy a nosí jim každý den jídlo. Před vstupem do pralesa jsme se s obavou ptali průvodce na pijavice, o kterých jsme všude četli. Naštěstí bylo zrovna suché období. Během procházky pralesem nám průvodce ukazoval různé druhy ovoce a plodiny, které rostou volně v přírodě. Mohli jsme vidět kakao, pepř, vanilkové lusky, ananas, hřebíček, grep, tamarind, mango, kávu a spoustu dalších plodin. Měli jsme možnost i ochutnat tamarind a grep, který je od toho u nás koupeného úplně jiný, sladší a lepší. Krásný trek jsme zakončili u vodopádu, kde jsme se mohli vykoupat, a kde jsme dostali oběd. Klasicky kuřecí na kari s rýží. Voda byla příjemně studená, což bylo po 14kilometrovém treku ve 35 stupních s vlhkostí okolo 80-90 % osvěžující. Po cestě zpátky jsme prošli přes čajové plantáže a dozvěděli se pro mě velké překvapení a to, že černý, zelený a bílý čaj je z jednoho stromku, jen záleží, která část se sklízí. Další den ráno jsme vyrazili koupit jízdenky na vlak a čekali na spoj Kandy-Ella.

Ella

Jelikož jsme četli ve spoustě průvodcích a článcích o této železniční trati, nemohli jsme jí vynechat. Ačkoliv jsme měli jízdenky do druhé třídy, vlak byl tak přeplněný, že jsme jeli ve třetí třídě s místními, a o to větší zážitek to byl. Během cesty po vlaku chodí prodejci s různými dobrotami, ovocem a nápoji, ale hlavní atrakcí je okolí železnice, kdy projíždíte opravdu nádherné scenérie, v nichž se prostředí mění od pralesa, přes hory po čajové a rýžové plantáže. Ve třetí třídě jsou po celou dobu jízdy otevřené dveře i okna což funguje skvěle jako klimatizace, ale i jako možnost pořídit úžasné fotky - když se vám podaří dostat se do dveří, máte neomezené možnosti pro focení. Cestu vlakem určitě doporučím, jedná se o cca 7hodinovou cestu a výhledy a okolní příroda jsou k nezaplacení. Jelikož byla cesta poměrně vyčerpávající, dali jsme si už jen večeři a odpočinek v soukromém ubytování v Elle.

Mezi hlavní lokace na Srí Lance, kam jsem se opravdu chtěl podívat, patřil Adam’s peak. Bohužel se nám už nevešel do itineráře, a proto jsme zařadili alespoň jeho menšího bráchu Little Adam’s peak. Po cestě jsme potkali poměrně dost turistů, kteří však končili u hlavního vrcholu, je vysoký 1141 metrů. Měli jsme odsud neuvěřitelné výhledy na celé čajové údolí. My se vydali dál, nahoře jsme byli kromě jednoho páru sami a užili si tak další strhující pohledy do údolí. Po cestě zpátky jsme se kochali všudypřítomnými plantážemi.

Konečně jsme došli i k železničnímu mostu Nine Arch bridge!

Po cestě jsme si koupili sušenky na zahnání hladu a ovocný drink. Při prvním pohledu na most jsme se ale zhrozili, protože to na něm vypadalo jako v sezóně na Václaváku. Sešli jsme tedy dolů až na koleje a dostali se na samotný most. Prodrali se mezi lidmi na druhou stranu, kde jsme se snažili najít ideální místo pro fotku mostu s projíždějícím vlakem. Po několika neúspěšných pokusech se mi podařilo najít krásné místo uprostřed čaje.

Vše jsem si připravil, nastavil foťák… Dle jízdního řádu mi zbývalo ještě 30 minut na vlak, takže jsem jen tiše čekal. Čekal jsem asi hodinu a vlak stále nikde, takže jsem se zkoušel zeptat jednoho Srílančana, který vypadal, že někomu dělá průvodce, a který mi sdělil, že mám ještě 20-30 minut čas. Opravdu po necelých 30 minutách mi onen průvodce pověděl, ať se připravím, že tu měl vlak každou chvíli být. S radostí jsem si vlezl zpět za fotoaparát, znovu doladil expozici a se zatlačeným hledáčkem v oku čekal.

Říkal jsem si, že lepší už to být nemůže, když v tom mi do záběru vlezl mladý ruský pár, klasický insta husband, tvořící fotky své přítelkyně. Slušně jsem se jich ptal, jestli tam zůstanou. Tvrdili mi, že ne, a tak jsem netrpělivě čekal, jestli odejdou. Nic se nedělo, a tak jsem celý nervózní po třech minutách zopakoval svoji otázku s tím, že tam čekám již hodinu a půl a dělal jsem si hezký výhled na most, tak jestli tam budou zůstávat?! Chlapec opět odpověděl, že ne, když v tom na most naběhli policisté a upozorňovali všechny na projíždějící vlak. Vzápětí jsem uslyšel troubení vlaku. Takže jsem s velkým nadšením přeskákal několik čajových keříků, abych si vytvořil čistý výhled na most a tiše nadával na pár, který mi zkazil skvělou fotku.

Udawalawe

Druhý den jsme přejeli k národnímu parku Udawalawe. Zastavili jsme hned za Ellou u vodopádu Rawana Ella waterfalls, který mě osobně úplně nenadchl a vyrazili do ubytování Kottawatta village, kde jsme se ubytovali v nádherných safari stanech.

Po příjezdu do ubytování jsme se zabydleli, dali si menší oběd a vyrazili na safari do národního parku Udawalawe. Park leží v jižní části ostrova, na ploše 31 tisíc hektarů. Je to třetí nejnavštěvovanější park na Srí Lance a je ideální pro pozorování slonů, kterých se zde zdržuje poměrně velké množství. Park vzhledově a svými savanami velmi připomíná národní parky v Africe. Po vjezdu do parku jsme jako první zvíře uviděli páva, následovali vodní buvoli, krokodýli, papoušek a konečně sloni, kterých jsme viděli opravdu hodně. Během tří a půl hodinové výpravy jsme projeli parkem, kde jsme mimo zmíněných zvířat ještě viděli tukany, opice a několik varanů. Velké finále přišlo, když jsme při západu slunce u velkého jezera pozorovali koupající se slony. Pokud bych měl shrnout návštěvu národního parku jedním slovem, tak by to bylo neuvěřitelné a určitě mohu doporučit. Byl to jeden z nejhezčích zážitků ze Srí Lanky.

Tangalle

Pomalu, ale jistě se jsme se blížili ke konci naší výpravy a přesouvali se na jih do města Tangalle, kde jsou opravdu úžasné a čisté pláže. Měli jsme velké štěstí a neměli jsme tu ani živáčka. Ke všemu byly obří vlny, takže jsme se opravdu vyřádili. Večer jsme si zpříjemnili v restauraci na pláži s mořskými plody a den končili s chlapama před naším hotelem, kde jsme měli krásnou odpočinkovou část s houpací sítí, posezením a houpačkou na palmě. Přes den zde posedával spolumajitel a pletl rybářské sítě. Druhý den jsme si půjčili skútry a udělali si výlet po okolí. Navštívili jsme Turtle beach, vojenskou pevnost a místní gejzír, kde nás hned u vstupu upozornil pán, vybírající vstupné, že není sezóna a voda tedy nestříká. Takže děkujeme.

Mirissa

Předposlední zastávku jsme měli ve městě Mirissa, kde jsme si domluvili výlet na velryby. Očekávání byla opravdu velká, protože výlet na velryby jsem již zažil v Norsku, a proto přišlo velké zklamání. Při vstupu na loď pro cca 80-100 lidí (byla téměř plná) jsme dostali všichni povinně prášek proti mořské nemoci, který nás úplně odrovnal, unavil a oblbnul. Vyrazili jsme na moře a po několika hodinách, kdy jsme viděli dvakrát vodotrysk z velryby a jinak nic jsme se vrátili zpět. Jediné pozitivum byly bagety, které dostanete během cesty. Samozřejmě se to nedá ovlivnit a třeba budete mít větší štěstí. Předposlední noc jsme završili opět večeří v plážové restauraci s mořskými plody. Druhý den, po nákupech posledních suvenýrů jsme se přesunuli blíže k letišti do města Katunayake.

Katunayake

Odpoledne jsme dorazili do městečka poblíž letiště a jelikož nám do odletu zbývalo ještě několik hodin, rezervovali jsme si jeden pokoj, abychom měli kam dát věci a šli na procházku po městě a na jídlo. Prohlédli jsme si buddhistický chrám, tržiště se vším možným a měli možnost vidět, jak žijou lidé na Srí Lance. Když už jsme zůstali jen chlapi, šli jsme si sednout ještě na pivo.

Obecně se alkohol na Srí Lance shání velmi špatně, protože mimo hotely a letoviska koupíte alkohol pouze ve specializovaných obchodech wine/beer shopech. Po několika dotázáních nás k jednomu dovedl jeden z místních. Obchod byl schovaný mezi baráky a vedla k němu prašná cesta. Vedle obchodu bylo několik stolů pod přístřešky. Pokusím se trochu popsat atmosféru místa. Představte si dvorek s chlívem pro prasata. Ano, přibližně takto by šla místní “hospůdka” popsat. Všude samá špína, starý, ošuntělý zahradní nábytek pod přístřeškem ze dřeva a polorozpadlou střechou a přibližně 50 místních. Ano, přitahovali jsme spoustu pohledů, někteří se s námi chtěli bavit, fotit, ale všichni jsme cítili takovou nepříjemnou atmosféru, že tam nepatříme a nejsme vítání. Tento pocit se nám potvrdil, když nám jeden starší pán při jeho odchodu řekl, ať jsme opatrní a dáváme si tam pozor. Po chvíli si k nám přisedl jeden podnapilý mladík a postupně nám začalo být jasné ke komu se veřejně hlásí. V roce 1983 propukla na Srí Lance občanská válka, kterou rozpoutala organizace známá jako Tamilští tygři a přesně k této organizaci se veřejně hlásil tento chlapec. Ukazoval nám jeho vůdce, který je pro něj bohem a šířil propagandistické řeči. Proto jsme raději dopili a vrátili se zpět na hotel a počkali do odletu zpět domů.

Jídlo

Jedním z důvodů, proč miluji Asii je rozhodně jídlo. Mezi nejoblíbenější patří čínské, thajské, vietnamské a japonské pochoutky, které bych mohl jíst pořád, a proto jsem se na Srí Lanku opravdu těšil. Kvůli své poloze jsem tušil, že jídlo bude hodně ovlivněno Indií, ale ve finále jsem byl trochu zklamán. Snažili jsme se stravovat v místních jídelnách a lokálních restauracích a když máte celé dva týdny máte neustále dokola čtyři druhy kari, pravidelně kuřecí, ryby a dva druhy zeleniny dochucené tímto kořením s rýží a čočkou, tak vás to opravdu omrzí. Co bych na druhou stranu chtěl vyzdvihnout jsou mořské plody a ryby. Díky všudypřítomnému oceánu jsou tyto pochoutky čerstvé a velice chutné. Výborné je zde také ovoce, které jak jsem popisoval již dříve roste opravdu téměř všude, a proto si jej můžete zakoupit klidně u silnice a víte, že je vše čerstvé, za pár korun a bez zbytečných pesticidů.

Cestování

Pro cestování jsme využívali převážně dodávky a mikrobusy. Na první dny jsme měli domluvený mikrobus s řidičem, který sloužil i jako průvodce a velmi nám radil a v dosti případech zajistil i lepší ceny. Pak jsme se snažili domlouvat větší dodávky. Mimo těchto prostředků jsme využili také vlak, ať se jednalo o cestu z Kandy do Elly nebo z Mirissy do Katunayake. Vlak je poměrně pohodlný na cestování a pokud nezvolíte nejvíce vytížené spoje, tak je i příjemný na cestování. Využili jsme i půjčovny a zapůjčili si několik skútrů, na nichž si můžete vyzkoušet místní dopravní pravidla. Jako poslední prostředek jsme občas využili tuk tuky, ale většinou na kratší vzdálenosti.

Všichni a všude se vás neustále snaží co nejvíce obrat, a tak vydělat, takže musíte hodně smlouvat, stát si za svým a být tvrdohlaví. Pokud se nepodaří u jednoho přepravce/obchodníka tak hned vedle jich čeká velký zástup dalších.

Jak jsem zmínil na začátku tohoto článku, Srí Lanka pro mě byla první asijská země a doufám, že si co nejdříve konečně splním i zbylé zmíněné. Z tohoto ostrova mám, abych shrnul svoji návštěvu, velmi rozpačité pocity. Myslím si, že problém bude ve velkém očekávání a v mylné představě. Byly zde okamžiky, kdy je Srí Lanka opravdu nádherná a mohl bych ji jen doporučit, ale bohužel i opačné okamžiky, kdy bych ji nedoporučil. Jsem moc rád, že jsem měl možnost udělat si osobně obrázek o této zemi a věřím, že se sem ještě minimálně jednou vrátím, abych navštívil sever ostrova, který jsme vynechali a je údajně nejhezčí.