Na třetí díl našeho seriálu se muselo trochu čekat. Měli jsme dost práce s novinkami, s naším MeetUpem a celou řadou dalších věcí. Ale jak se říká - good things come to those who wait - a tak jsou tu čtyři nádherné fotografie, které zhotovil Martin Faltejsek - skvělý fotograf, který svým osobitým stylem prezentuje tajemnou, divokou a emocemi nabitou krajinu Islandu. Stačí se na fotky podívat a za deset minut už kupujete letenky. Slibujeme!
„Martin odjakživa osciluje mezi komerční a vlastní tvorbou. Klade důraz na správnou vyváženost těchto dvou světů, které však společně halí do vizuálně sofistikované jednoduchosti. Vystudoval VOŠg Hellichova v Praze a Institut tvůrčí fotografie v Opavě. Zaměřuje se na lifestyle a produkt.“
martinfaltejsek.cz
MARTIN POUŽÍVÁ: Peak Design Everyday Backpack 30L | Peak Design Travel Tripod karbonový | Peak Design Field Pouch | Peak Design Slide Lite
je pro mě nekonečné klubko vjemů. Absolutně. Vjemy tam se neustále proměňují. Vrství se, vzdalují se a přicházejí nazpět v odlišné podobě. Já už tehdy při první návštěvě v roce 2016 věděl, že tato krajina nebude jen na jednu návštěvu. Z Islandu jsem si za těch několik každoročně pravidelných návštěv udělal, troufnu si říct, druhý domov. Krajina tak rozdílného rázu, tak jiná než všechno, co jsem kdy měl možnost poznat. Ostrov objímající a ukazující, že člověk je na Zemi jen opravdu malým článkem. Úžas všude tam, kam se podívám. Skrze výběr mých obrazových deníků bych vám chtěl zprostředkovat střípky islandské atmosféry, o které píšu. Rozhodně bych se nenazval klasickým krajinářem. Spíše něčím jako subjektivní dokumentarista míst, kde se zrovna nachomýtnu.
Únor 2023. Přesně tohle je důvod, proč když cestuji a chci navštívit turisticky vytíženější místo v dané lokalitě, počkám si minimálně na modrou hodinku, kdy už nikde nikdo není. Místo má pak úplně jinou atmosféru, mimo jiné i tu světelnou. Ale taky je to mnou, mám raději liduprázdné mystično. Stejně tak funguje, když si člověk přivstane, jen to se mi nikdy nechce. Island je zemí ohně a ledu. Místo na fotce je rameno zatvrdlé lávové řeky ze sopky Fagradalsfjall. Ta se k životu probudila v březnu 2021 a o půl roku později vyhasla. Nicméně něco pod povrchem stále pracuje.
Srpen 2022. Příliš nebo spíš přespříliš emočních reakcí. Vidět někdy v životě aktivní sopku mi přišlo jako utopie. Nicméně pak se to reálně stalo. A navíc takovou náhodou. Na Islandu jsem trávil kousek léta, především kvůli treku přes Duhové hory ve vnitrozemí Islandu, který se dá jít právě jen v létě vzhledem k počasí. V polovině výletu jsme na TV v turistickém centru viděli zprávu, že se k životu probudila nová sopka. Ve stejném údolí na poloostrově Reykjanes, jen kousek dál než ta první z roku 2021. Cesta k ohnisku od parkoviště zabrala asi 2 hodiny, lidé proudili ve velkých skupinách doslova nonstop. V cíli jsem oněměl úžasem. Když jsem stál na okraji kopce, který sloužil jako výhled na tu démonicky ohlušující podívanou, přemýšlel jsem, že z čeho jiného jsem kdy v životě měl větší respekt než k aktivní sopce, která je zhruba 300 metrů přede mnou.
Listopad 2021. Neustále slyším a čtu o klimatické krizi, kterou absolutně nepopírám. Naopak, děsí mě. Avšak když se s danými projevy setkám tváří v tvář, všechno se ve mně rázem znásobí. Na fotce je okrajová část místa Diamond beach, což je v doslovném překladu diamantová pláž. Jedná o ústí ledovcové laguny, které se vlévá do oceánu a jak ledovce tají, jejich kousky ledu voda vezme, omele a vyplivne na černý písek na zmíněné pláži. Působí to přenádherně. Snažil jsem se tam jezdit téměř každou návštěvu Islandu, protože ta krása mě nedokázala nasytit. Avšak únorová návštěva tohoto roku šokovala nejen mě samotného. Ledy byly pryč. I v laguně nikde nic. Bylo +12 stupňů, což i dle slov místního turistického průvodce je doslova šílené na zimní měsíc. Příroda se mění. A proto jsem tuto fotku pojal jako memoár místa a vykřičníkem.
Únor 2017. Na závěr jsem vybral moji dlouhodobě nejoblíbenější fotku Islandu, protože je zachycena přesně tak, jak já dokumentuji moje cesty. Spontánně a jednoduše. Za jízdy v autě ze sedačky spolujezdce, světlo v dáli, které trvalo jen několik sekund a na pevnou padesátku. Po této silnici jsem od té doby jel ještě několikrát, vlastně i za podobného světla, ale nikdy to už nebylo ono. Okamžiky se neopakují, proto nikdy nečekám a fotím vše co vidím.
© 2026 Peak Design CZ/SK Deník
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)
/1x.jpeg?auto=webp)