Svatba, na které si Verča vzala Jirku byla jedna velká přírodní paráda! Oba chodili bosky, vypadali u toho skvěle, smáli se, měli se rádi, byli v pohodě a hlavně v té době již oba věděli, že brzy nebudou jen dva. Rok 20 byl navzdory první zkušenosti s pandemií koronaviru plný takových krásných parádně přírodních, přirozených a často i „těhotných“ svateb a já na něj i na tyhle dva super lidi právě proto vzpomínám opravdu velmi rád.

Danča a Honza z roku 21 byli velmi výjimeční. Bylo to především proto, že ti dva spolu byli již 12 let! Jasně, takových párů jsou mraky. Jenže já mám možnost srovnání, kterou každý nemá. Páry, které jsou spolu 5+ let totiž vidíte málokdy opravdu jiskřit. Tady to ale bylo, jako kdyby se před týdnem potkali. Nechybělo nic. Ani ty nejdůležitější (niterní) stavební prvky vztahu, které přicházejí a často bohužel i (mylným dojmem samozřejmosti) odcházejí s časem. Takové ty věci, které tvoří opravdovou blízkost.

Většinou dávám samé sluncem zalité fotky plné tepla a takové té letní atmosféry, ale ve „světle krásného a stabilního počasí“ podzimních dnů roku 21 bylo třeba si přiznat, že ne každou svatbu je stran počasí prostě takové radostné posvícení. Myslím ale, že zde se všichni shodneme na tom, že ne vždy to musí být nutně ke škodě. Jasně, mrholilo snad i zespodu, byla kosa, jako z nosa, všichni byli mokří, ale nic z toho nám nezabránilo udělat tam fantasticky atmosférické obrázky plné lásky a emocí.

Často slýchám, že brýle si nevěsta na svatbu brát nechce nebo snad nemá. Slýchám dokonce, že se to i nějak (nevím jak) nehodí. Nebo, že brýle nejsou na nevěstě sexy apod. No… Jsem rád, že na jaře 22 mi Pája s Martinem dokázali, že je to naprostá hovadina. Navíc, když jsem viděl v sále pár desítek fotek těchto dvou parádníků, by jsem si jistý, že Martin by u obřadu nejspíše ani netušil, komu odpovídá "ANO", kdyby Pája přišla bez nich. Na jejich svatbě možná i díky přirozenému přístupu k přirozeným věcem navíc panovala naprosto famózní atmosféra.

Na tomto obrázku to sice úplně není vidět, ale svatba Terky a Stana z podzimu 22 byla totální horský überpunk. Cítil jsem se tam úplně jako ryba ve vodě, kde pro mě všechno bylo něco doslova samosprašně překrásného. Ti dva prostě byli jinačí a mně se to moc líbilo. Nejen, že to byli super milí lidé a špičkoví akademici s naprosto fantastickým přehledem snad úplně o všem, co jsem s nimi měl tu čest probírat, ale zároveň byli i pro obyčejně lidskou niterní přirozenost bez jakýchkoli příkras. Byl to nádherně obyčejný zcela osvobozující zážitek - svatba plná lásky a autentických emocí. Svatba plná všeho druhu počasí.