Landscape = krajina. Moutainscape = horská krajina.
Na krajinářskou fotografii se dá pohlížet z mnoha aspektů, vždyť krajina, příroda, ty nabízí tolik zajímavých témat, pohledů, celků i detailů. Ovšem v pátém pokračování našeho seriálu Capture se zaměříme na krajinu horskou. Dynamickou, divokou, čarokrásnou a zároveň často nebezpečnou. Je to disciplína, ve které hraje hlavní roli místo a čas. A pak tisíc dalších okolností.
Ondřej se sám nerad nazývá fotografem. Spíš o sobě mluví jako o "zachycovači momentů", neboť v prostředí a při aktivitách, kde má fotoaparát s sebou, jde málokdy plánovat přesné místo a čas, kdy se na něj dorazí. Ale samozřejmě že se najdou i vyjímky.
Ondřej nejčastěji fotí v horách, protože je aktivním horolezcem. Proto se na jeho fotografiích často kombinuje horská krajina s postavou, která dává krajině rozměr a dynamiku. Díky horolezectví se také často dostane na místa, kam se normální turista nebo fotograf nedostane, a může tak získat unikátní záběr z perspektivy, která není vždy k vidění. Ale není to tak vždycky. Občas se podaří si někam dojít i pro tu jednu vysněnou krajinku, kterou chce každý.
Ondrův web: https://www.pioletproduction.com/
Ondra používá od Peak Design skoro všechno. Od letošního roku je totiž členem Peak Design týmu. Pro jeho horskou fotografii je ale nejdůležitější:
Peak Design Capture | Peak Design Shell | Peak Design Travel Tripod | Peak Design Travel Backpack | Peak Design Tech Pouch
Zimní Vysoké Tatry jsou pro mě druhým domovem. Kompaktní a malé velehory, které nabízí neskutečnou škálu výhledů a zákoutí, zároveň jsou mým nejoblíbenějším hřištěm co se zimního horolezectví týká.
Tenhle pohled z Baraních rohů na Pyšný štít se mi podařilo zachytit po celodenním výstupu Stolarczykovou lávkou a po hřebeni Baraních rohů. Prostě se nám povedlo na vrchol dolézt přesně v ten moment, kdy je nejkrásnější světlo. Inverze, vítr a zima vytvořili nádherně strukturované linky, které už stačilo jenom poskládat do správné kompozice.
To, že během jednoho večera podaří vyfotit dva snímky, za kterými si na 100 % stojíte, je podle mě veliké štěstí. No mě se to povedlo právě na vrcholku Baraních rohů. Stačilo se otočit od prvního záběru (výše) o 90 stupňů a počkat na správnou polohu slunka. Větrem vyfoukané převěje na kamenech pak vytvořily nádherné popředí jedna z mých nejoblíběnějších fotek z Tater byla na světě.
Oproti dvěma předchozím snímkům, který vyšly hlavně díky tomu, že nás při lezení nic nezdrželo a my prostě náhodou byli nahoře včas, tyhle dva snímky z Dolomit byly prostě a jednoduše klasicky krajinářsky naplánované. Jde o velmi dobře známé lokace a kdo nebyl u Cinque Tori při východu slunce, nebo při západu na Secede, jako by ani nebyl krajinářský fotograf.
Obě místa ale, abyste na nich byli ve správný moment, vyžadují buď spaní na místě, nebo hodně metrů nachozených pěšky a hlavně do kopce. Samozřejmě se stativem.
Pošlete nám na misa@peakdesign.cz svoji nejpovedenější horskou fotografii! Ideálně s jejím příběhem. Ondra vybere ty nejpovedenější a ti od nás získají jako výhru ideální kombinaci pro nošení fototechniky v horách: Peak Design Capture | Peak Design Shell
Fotografii stačí zaslat v rozměru 2048 px po delší straně. Zasláním fotografie souhlasíte s jejím zveřejněnín na sociálních sítích Peak Design CZ/SK (vždy s uvedením autora). Soutěže se může zůčastnit každý z Česka nebo Slovenska s dovršeným věkem 18 let. Výhra není vymahatelná ale nebojte se, výherce ji dostane. Fotografie můžete posílat do 31. srpna 2023. Výherce vybereme v prvním zářijovém týdnu.
Jasně, tahle fotka není úplně ideální ukázkou horské krajinky. Ale alpinista, který je nedílnou součástí horské oblasti Mont Blancu, dává tehle krajině perspektivu, rozměr a měřítko.
Tenhle záběr vznikl při mém pokusu o přelezní Kuffnerova hřeben na Mont Maudit. Se spolulezcem Markem jsme první den přešli přes ledovec od Midi k bivakovací boudě Fourche na hřebeni Kuffner. Tam nás na dalších 24 hodin uvěznil zvrat počasí a vydatné sněžení. Když se počasí uklidnilo, bylo jasné, že v čerstvém sněhu nemůžeme výstup realizovat. Následovalo tedy slanění a úmorný pochod zpět přes ledovec. To je jedna z nejhorších věcí, která může horolezce potkat. I když je krásné počasí, musí sestupovat.
Když už nic, čerstvě napadný sníh vytvořil nádhernou hladkou plochu, kterou rozbíjí jen alpinista a ostré špičky okolních štítů. Prostě vizuální definice horolezectví.
V podstatě náhodou se mi povedlo být na stejném místě, se stejným objektivem, foťákem i stativem se skoro na den přesným dvouletým rozestupem. Záběr je focený od bivaku Rossi e Volante v oblasti Monte Rosy a je smutnou ukázkou oteplování a tání alpských ledovců. Fotografie vlevo, zářivě zlatá a pokrytá nesčetnými plovhami sněhu i uprostřed srpna je z roku 2020. Ta vpravo je z roku 2022 a to jediné bílé, co na ni vidíte, jsou plachty kryjící poslední zbytky sněhu v jednom sedle. Nejspíš, aby neroztál. Zalednění Alp zkrátka už ani není na otázku "jestli", ale spíše "kdy".
Jedna z mých nejoblíbenějších fotek z alp. S mým dobrým kamarádem a spolulezcem Jirkou jsme se vydali do Švýcarska na oblíbený a krásný alpský výstup - traverz všech pěti čtyřtisícových vrcholků Breithornu. Výstup jsem měl pečlivě nastudovaný, a to ne nutně kvůli jeho obtížnosti, která není až tak vysoká, ale hlavně kvůli načasování. Věděl jsem, že na hřebeni, před prvním vrcholkem, musíme být přesně na východ slunce. To se totiž opře do severní strany hřebene neskutečně nádherně jej rozsvítí.
I proto musel chudák Jirka vstávat o hodinu dříve, než by bylo potřeba, a posledních 100 výškových metrů jsme rozhodně neodpočívali. Odměnou nám byl neskutečně nádherný východ slunce a fotka, kterou jsem si vysnil už dlouho před tím, než jsme na tenhle výstup vyrazili.
© 2026 Peak Design CZ/SK Deník