Tyrkysové Slovinsko

S Radomírem Levem

By Peak Design CZ/SK Deník

October 15^th, 2020

Je tomu téměř rok, co jsem se vrátil z Nového Zélandu a začínám mít opět cestovatelské roupy. Těch pár dní dovolené, co aktuální práce dovoluje však nestačí na pořádnou cestu do krajin, kde chodí spát, když my vstáváme. Jedu proto prstem po mapě mnohem blíže. Mám to, Slovinsko… To je ono! Blankytně modré řeky, hory, jezera. To, čím mě Nový Zéland namlsal si tentokrát můžu užít de facto za rohem.

Po diskuzi s drahou polovičkou je i o způsobu cestování rychle jasno. Oba máme zkušenost s obytňákem, či campervanem. Jdeme tedy shánět auto, které bude na 14 dní naším hotelem, současně kuchyní, ochranou před sluncem i deštěm. Máme štěstí, kamarád takové auto vlastní a všechno splňuje… Jen na ten záchod budeme chodit jinam :)

O výhodách cestování v autě s postelí není pochyb. Člověk je svým pánem a má neuvěřitelnou svobodu v rozhodování o tom, kdy a kam pojede, kdy půjde spát… Jen otázka „KDE“ bude spát je komplikovanější, alespoň ve Slovinsku. Tam totiž nemají rádi tzv. wild-camping. Nejde tedy zaparkovat na noc s autem kdekoliv, jde to vlastně jen v kempech. My jsme ale dobrodruhové a každodenní hledání místa na spaní tam, kde nás policie neobjeví (snad), je pro nás zábavou.

Vintgar Gorge

Hned pár kilometrů vedle jezera Bled (které rozhodně neminete), je turisty věčně nacvaklé místo, soutěska Vintgar. Ti se tam sjíždějí z široka daleka, aby se prošli kolem divoké řeky Radovna, která soutěskou protéká. Tyrkysová barva vody, mnoha zákoutí a zátočiny a dřevené lávky, které vás provedou dva kilometry dlouhým kaňonem. Celá ta hezká scenérie je pro nás opravdu ohromující, stejně jako nekřesťanské vstupné do soutěsky a doslova zástupy turistů. Ale tohle místo je prostě „MUST SEE“.

Velika Planina

Je to krajina pastvin a salaší vysoko v horách, v Kamnicko-Savinjských Alpách na severu Slovinska. Slovinci hojně využívají takových náhorních plošin už od 15. století pro pastvu dobytka. Každoročně vyháněli na celé léto krávy nahoru, založili si zde pastýřskou osadu s dřevenými salašemi, které bývaly na pár měsíců jejich domovem. Na zimu se pak i s kravičkami stahovali zpět do údolí.

Tato tradice funguje dodnes. Ještě dnes se tam můžete procházet mezi kravkami a stříbrnými střechami. Pastýři vyrábějí mléko, tvaroh a sýry. To vše můžete ochutnat, koupit, a dokonce se tu i ubytovat.

Hrad Predjama

Kdybyste mě u nás doma tahali na výlet na hrad, moc by to se mnou nehlo. Stačí že je všechny znám z dětství z pexesa. Predjamský skalní hrad je ale jiný, což nás láká. Už první pohled na něj je neuvěřitelný. Hrad stojí uprostřed skalního převisu, pod ním je kaňon a řeka, nad ním jen skála a nebe. Bez ochrany, bez hradeb. Sám je totiž hradbou. Hrad má i svou jeskyni, hned pod ním. Má rozlohu asi 13 Km. Doposud je však dostupných jen 700 m, a to bez osvětlení.

Tolminska korita

Aneb soutěska řeky Tolminky. Jestli je Slovinsku co závidět, jsou to především hory a řeky v nich pramenící. Vodu mají průzračně čistou a barvou připomínají ty nejkrásnější bazény. Na rozdíl od chemie v bazénu zajišťují barvu a čistotu vody v místních řekách vápencové hory, skály a kameny.

Vstupné do soutěsky je oproti Vintgaru třetinové a lidí je minimum. Po krátké procházce od parkoviště po silnici do kopce nás systém schodů a stezek v příkrém svahu dovedl až dolů přímo k řece. A tam dole, ve světě modré a zelené barvy za doprovodu šumění řeky, můžete strávit celý den.

Soča

U řek ještě zůstaneme. Naší oblíbenou trasou, taková „scenic drive“, bylo údolí řeky Soči. Pár desítek kilometrů jedete podél nejkrásnější řeky v zemi. Řeka Soča je pojem! Jak jsem zmiňoval, že Slovinsku můžeme závidět právě řeky, tak Soča je tím hlavním důkazem. Řeka s blankytně modrou hladinou je perlou mezi Evropskými řekami. Čistá, modrozelená, klidná i divoká, taková je Soča.

Modrozelenou barvu způsobuje opět rozpuštěný uhličitan vápenatý, ze všudypřítomného vápence. V celé délce Soči jsme poznali mnoho jejich tváří. Řeka je klidná se zrcadlovou hladinou v jejím dolním toku, naopak dravá a rozburácená v horním toku, kde si ji užívají především vodáci na kajacích a na raftech. Na raftu jsme Soču sjížděli taky a byl to super zážitek.

Slovinsko je krásná země, a navíc opravdu za rohem. Abyste se vyhnuli největšímu náporu turistů, jeďte před sezónou, anebo těsně po ní. V květnu to bylo ještě tak akorát. Ale co nám nevyšlo, byly treky vysoko do hor. Triglav, Mangart, nebo Krn… Všude ještě ležel sníh a bez vybavení to nešlo. Alespoň máme důvod se vrátit!

Sežeňte si obytňák, sbalte vše potřebné a až to zase bude možné, snad na jaře 2021, vyrazte na cestu. A nezapomeňte, že se tam dost mění počasí, takže to chce sbalit nejen opalovací krém a šortky, ale i něco do deště. Mně se na cestě osvědčil 30L batoh Peak Design Everyday Backpack. Nejen že skvěle ochránil veškerou foto techniku i za deště, ale pobral i náhradní suché oblečení, větrovku, pončo a snack na cestu. Modifikovatelný vnitřní organizér je také k nezaplacení.