Výlet - boží a uklízecí

Takový byl Peak Design výlet #1

By Peak Design CZ/SK Deník

September 6^th, 2018

Celé to vzniklo jako docela spontánní nápad. Vandlis si psal s Markem Pípalem o tom, že by mohli udělat nějaký fotovýlet, který by spojili s úklidem lokace, kterou budou fotit. Tuhle ideu sdílel Lukáš ve své Instastory, kterou jsme zaregistrovali i my. Bez delšího váhání jsme mu napsali, že do toho jdeme s ním, protože jsme podobnou myšlenku měli v hlavě už nějakou dobu!

Lukáš to chtěl asi dělat po svém, takže jsme mu dost možná lehce narušili plány, ale protože je to hodnej kluk, kývnul nám na to. A protože ani my a ani on nejsme žádné slibotechny, jelo se za pár dní do Teplic, kde jsme si na akci definitivně řekli své ano.

Stejně spontánně jsme pak vyhlásili do světa skrze Instastory, že slovo dalo slovo a bude se uklízet. Tehdy přišel náš okamžik onoho „Aha!“ a poté hned „Haha“. Najít totiž něco jako „dostupný, super fotogenický místo totálně zahnojený bordelem“ nebylo tak easy. Jak už jsme psali, odhlasovali jste si Hvězdu, ale to nám přišlo tak nějak málo. Tušíc, jak to dopadne, šli bychom s vámi klidně i na kraj světa. Protože jsme nedokázali takové místo dobře alokovat, řekli jsme, že se prostě uskuteční původní plán výletu na Karlštejnsko, vezmou se pytle a rukavice a uvidí se. Věděli jsme totiž, že se všude něco najde.

Den před výletem jsme řešili, jak velké koupit pytle. Říkali jsme si, že na osobu bude stačit nějaký 40litrák. Však, kolik odpadu by mohlo 15-20 lidí posbírat na 15 kilometrech? Jooo, viděli jsme to naivně! Asi jsme nám lidem chtěli víc věřit. Možná jsme i tajně doufali v to, že nebudou lidi až tak bezohlední...

Když se nás někdo ptal, kolik vás dorazí, říkali jsme, že nevíme. Nechceme říct, že nám to bylo jedno. Nebylo. Ale možná jsme se až moc báli toho, že tam přijedeme my tři za Peak Deign, Lucie za svetovyuklid.cz, Lukáš a Marek a budeme fakt rádi, že se tam takhle krásně sejdeme. Když jsme však nasedli v Praze do vlaku, začali jsme se potkávat i s dalšími. A už ve vlaku nás bylo devět! Měli jsme fakt radost. A o to větší byla, když jsme v Srbsku vystoupili z vlaku a tam se na nás culilo dalších sedm lidí. Jupí, bylo nás šestnáct a všichni jsme přijeli tak nějak bez očekávání. Netušíc, zda si sedneme, nebo se budeme večer nesnášet. A dokonce jsme mezi sebou měli i taková „individua“, která se skupinových akcí straní! A obzvláště díky nim jsme si byli jistí tím, že tohle za to prostě stojí. Od začátku mezi námi panovala pozitivní energie. Byli jsme na stejné vlně, vtípky a srandičky lítali vzduchem a každý se bavil s každým. Nikdo tam nejel s tím, že si o tom či onom cosi myslí. Nikdo tam nehejtil, neprudil... Všichni jsme byli na stejný lodi, chtěli jsme trochu odlehčit přírodě.

Na trase Srbsko, Bubovické vodopády, Malá Amerika a Velká Amerika jsme posbírali v sedmnácti lidech – nakonec se k nám se zpožděním přidal ještě Vítek, každý po dvou pytlech naprostýho hnusu. A věřte nám, že jsme sbírali opravdu vše, a nejen po vyšlapané cestě. Nejdřív jsme měli pocit, že nikde moc bordelu není, jenže pak jsme se na něj začali více zaměřovat. Vypnuli jsme si foťáky a vypnuli slepotu klasických výletníků. A tu se rodil jeden nenápadný pokaděný papírek, plechovky od piva, či intimní pomůcky, za druhými, třetími a tisícími. Intimčo jsme přestali po padesátce počítat. Potvrdili jsme si, že jsme opravdu národ pivařů, taky super kuřáků, kafařů, a rozhodně pěkných „kakáčů“... Protože, někdy obrazně, ale většinou dost doslova, pokadíme všechno možný. Necháváme po sobě stopy v podobě pytlíků od zmrzlých hrášků, konzervy od rajské šťávy staré 30 let a mnoho dalšího! Mattonky, Aquily, Rajecy, Nesteačka a kdo ví co všechno dalšího rozkládajícího se v trávě se nám pokoušelo úsměv z tváře vzít, ale nepovedlo se. Jediné, co nás opouštělo byla víra v elementární lidské dobro a lásku k přírodě. Proboha, to jsme opravdu takoví barbaři?!

Asi ano! Vzpomínám si totiž, jak jsem byla malá a jela kdysi se známými autem odkudsi kam, když ten můj známý najednou přibrzdil a vyhodil igelitku do pangejtu. Prý mu do ní vytekla Cola a nechtěl, aby vytekla do auta. Už jako malá jsem ho se slzami v očích seřvala, za což jsem samozřejmě schytala pěkný políček. Nechápala jsem, proč já jsem ta káraná, když něco zcela otřesného učinil někdo jiný. Už jako malá jsem, a to se na základce o ekologii nic neučilo, po večerech schovávala hlavu pod peřinu, abych si s baterkou zapisovala do deníčku uplakaná slova o tom, jak jsou na sebe lidi zlí, jak si neváží přírody atp. Chtěla jsem to křičet do celého světa, ale věděla jsem, že mě skutečně, opravdově uslyší jen minimum lidí. A dneska jsem šťastná i za to minimum, které vidí, slyší, zajímá se a dělá svá minima step by step, aby pomohli zachránit planetu, kterou jakožto nenasytní paraziti pomalu, ale jistě spásáme. Trávíme ji. Rozkládáme. Devastujeme. Pleníme, a přitom si vůbec neuvědomujeme, čeho jsme součástí. Cožpak nejsme schopni dohlédnout následků svého konání? Cožpak nám nepřijde úžasné žít na Zemi, která je v celém vesmíru tak jedinečnou? Vždyť, co je vesmír? 99 % je plazma a jen jedno jediné procento tvoří skupenství pevné, kapalné a plynné, a to je právě naše Země. Asi je ten proces sebedestrukce nezvratný, ale smutné je, že to odnáší planeta Země, která nám dává život. Vždyť jen díky Slunci a rostlinám tu můžeme být. Dostali jsme dar, který jak se zdá pro nás nemá téměř žádnou hodnotu.

O pytlech u košů jsme vždy volali na CHKO Karlštejnsko přímo panu řediteli, abychom je informovali o tom, kde jsou...

Z fotovýletu s drobným úklidem se nakonec stal úklidový výlet s drobným focením. Odpadky se pro nás staly primárními a my jsme věděli, že to není jen póza. Že tím jako brand zahajujeme něco většího, čeho bude součástí snad čím dál tím víc lidí. A tak jsme vás chtěli poprosit, zajímejte se, a pokud máte 15. 9. volný den, pak se přidejte k celosvětové akci svetovyuklid.cz někde ve vašem okolí, protože se tím stanete posly dobra. My jsme se k této akci dostali na poslední chvíli, a tak nejsme jejími oficiálními partnery, přesto i my v tento den opět vyrazíme uklízet. Protože věříme, že každý jeden odpadek, který vyrveme ze země, hraje svou roli. Oficiálně se chceme do akce zapojit v příštím roce, kdy za sebou budeme mít více podobných výletů, kdy to bude dávat smysl, a kdy vy všichni uvidíte, že to není nic na oko. A jak jsme vděční všem, co s námi byli 29. 8. 2018 uklízet Karlštějnsko, tak budeme vděční i vám všem, kteří pomůžete 15. 9. 2018. A pokud s námi budete tento den a vaše nasazení sdílet v Instastories, pak věřte, že si pro vás zase připravíme nějaký super dárek. Stačí, abyste do své Instastory přidali tag @worldcleanupday_czech a @peakdesignczsk a my budeme vaše fotky sdílet, aby se iniciativa dostala mezi co nejvíce lidí. A nakonec už jen maličkost, nezapomeňte dát profilu @worldcleanupday_czech follow a na každý výlet si s sebou berte pytel na odpadky a zanechávejte po sobě jen minimální, anebo ještě lépe, vůbec žádnou stopu!

PS: Za sdílení tohoto článku budeme neskutečně vděční. Kdybyste chtěli sdílet i nějaké fotografie ve svých storíčkách, či na svém FB, najdete je všechny zde (jen u nich uveďte autora, nebo ho tagněte) a kdybyste chtěli mít rovnou hotovou Instastory, můžete si stáhnout tu naši, udělanou jako video z našeho prvního uklízecího dne, kterou si můžete ve STORY SPLITTER appce rozsekat na 15vteřinové úseky a postupně nahrát do instastory, či vcelku na IGTV.

A teď už jen díky za to, že jste, že si všímáte, a že nás podporujete. Jsme opravdu vděční za to, jaká skvělá skupina lidí se kolem nás utváří. A že vás máme rádi, to fakt nejsou jen fráze.