Jsem v Amritsaru. Venku už je tma. Před letištěm si najímám taxi a snad mě doveze do správného hotelu. Hotel bylo v tomto případě nadnesené slovo. Na Bookingu to vypadalo jinak, jsem v Punjabu. Už jsem zažil horší. Přespím a „ráno je moudřejší večera“. Čeká mě to podstatné – Zlatý chrám Sikhů.

Bydlím poměrně blízko komplexu, a tak ráno spěchám k „jezeru nektaru“. Vstupuji jednou z mramorových bran do areálu a mám pocit, že se stávám součástí něčeho posvátného. Přímo z vody září chrám, pokrytý tunami zlatých plátků. Opravdu jsem ohromen. Fotím, ale chrám září až příliš. Musím sem přijít ještě navečer – v „zlatou hodinu“, potom to bude ještě úžasnější.

Hari Mandir Sáhib. Je středobodem sikhského náboženství a patří mezi nejpůsobivější místa celé severní Indie. Je zde uložena kniha Guru Granth, která je pro všechny sikhy svatým písmem. Z ní se po celý den čtou texty až do večera. Pak je kniha slavnostně uzavřena, zabalena a odnesena do sikhského parlamentu. Za úsvitu se vrací zpět do chrámu a vše začíná znovu. Toho se každý den účastní obrovské množství poutníků. Okolo vody neustále proudí davy sikhů a turistů. Věřící se noří do posvátné vody (někdy i s dítětem na rukou) a meditují.

 V langaru (jídelně pro poutníky) se můžete najíst. Vaří se zde pro tisíce lidí denně. Vše je zdarma a vše funguje na základě dobrovolnosti. Chcete-li mít silný zážitek, zkuste zde „přiložit ruku k dílu“. Je skoro poledne. Balím Nikon a opouštím areál. Jdu se tak na dvě hodiny natáhnout do mého „hotelu“.

Vracím se zpět ke zlatému chrámu přes místní bazar. Najdete ho snadno. Je v centru křížení několika ulic nedaleko areálu. Nezajímavější jsou krámky a prodejci s typickými věcmi, které musí mít každý pravověrný Sikh. Můžete si mezi tisíci náramků vybrat ten správný. Jsou tu různé nože do malých turbanů nebo do podpaží, až po velké. Koupíte zde i jiné sečné zbraně, hřebeny pro muže, látky, sandály a spousty nepotřebných věcí. Mohl bych se klidně za Sikha převléknout a okusit posvátnou vodu v Jezeře nektaru. Ale strážci by asi zasáhli.

Zlatá hodinka v Hari Mandir Sáhibu byla mystická. Slyším modlitby, zvonky a zpěvy poutníků. Zůstal jsem až do noci, kdy svatá kniha opouštěla chrám. Zlatý chrám se třpytí a odráží se na hladině. Tato vzpomínka zůstane navždy v mé mysli. Odlétám z Amritsaru vstříc novým zážitkům. Letím do Kašmíru, objevit jezero Dal s pověstnými hausbóty, plovoucími trhy a šikárami, šafránem a horským vzduchem Himálaje. Těším se.

Hotel nebo hausbót? Tak se prý ptají každého, kdo přijede do Kašmíru. Já měl jasno už doma v Čechách. Hausbót jsem si zajistil na Bookingu ale až v Ágře. Přiletěl jsem z horkého Rajasthanu do chladného Šrínagaru. Teplota spadla o 20 stupňů. Taxík mě veze k jezeru, krajina se změnila. V městě je plno topolů a cedrů. Míjíme několik stanovišť s vojáky. Kontrolují nás důkladně. Konečně přijíždíme k jezeru. Taxík zastavil u přístaviště číslo sedm. Tam pro mě přijede šikára z objednaného hausbótu. Dalské jezero je na protější straně doslova lemováno „zaparkovanými“ hausbóty. Jsou legendární a mají dlouhou historii sahající až do dob britské kolonizace. Tehdy Britové nesměli vlastnit pozemky v Kašmíru, a tak obešli zákon a stavěli plovoucí domy na jezeře. Jsou krásně barevné, s balkóny plnými květin. Uvnitř je vybaven lépe než hotelový pokoj v Amritsaru. Teakový vyřezávaný nábytek, honosné koberce a malované stěny. Naprosté pohodlí. Všechny hausbóty se pyšní honosnými názvy. Každý tak láká svého zákazníka. Škoda že na Bookingu si nevybereš i místo, kde kotví. Může být v čelní straně, nebo bokem ve stínu topolů. Může kotvit v zátoce blíže k horám nebo úplně stranou. Můžeš potom hledět z terasy zastíněnou větvemi vrb na hladinu plnou lotosů.

Nejen v Indii oceníte:

Travel Backpack 45 - Náš největší batoh s obřím zádovým vstupem, díky kterému sáhnete po tom správném filtru na první dobrou!

Packable Tote - Super skladná a pevná nákupní taška se hodí v těch chvílích, kdy to nejméně čekáte a pozor: často úplně mimo obchod!

Tech Pouch - Nejen fotografové jsou v dnešní době odkázání na spousty technických drobností a udržet v nich přehled je občas výzva. Díky PD Tech Pouch můžete mít všechny kabely pod kontrolou!

Wash Pouch - Nemusíte mít svou oblíbenou skin care routine, abyste dokázali naplnit tuhle taštičku toaletními potřebami. Wash Pouch totiž naplníte rádi i věcmi, které byste normálně nesbalili.

Packing Cube - Stačí být chvíli na cestách a ve vašem zavazadle se pořádek snadno rozplyne jako pára nad hrncem. Dejte své tašce řád s lehounkými balícími „kostkami“.

Ubytoval jsem se a pamatuji si na svůj první pocit zde. Bude to pár dní balzám na nervy (jsem si myslel). Žádné lodě tady nemají motor, a tak při ranní plavbě zní jen šplouchání pádla. Ležím na lehátku pod baldachýnem šikáry na pestrých polštářích a užívám si to. Horké dny v Rajasthanu jsem nechal definitivně za sebou. Ještě je svěží ráno. Netrvalo však dlouho a blíží se k nám několik úzkých šikár. Jsou tady. Nelze jim uniknout. Otravní a dotěrní prodejci všeho možného. Kupuji si alespoň šafránový čaj, abych se jich zbavil. Ranní pohoda zmizela jak opar nad jezerem. Musíme plout dál na jezero. Na chvíli si připadám jako v Benátkách. Vše je na vodě. Domy, stáje pro zvířata, obchody, plovoucí zeleninové zahrady. Lidé na nich pracují, jiní rybaří, opravují své šikáry nebo i odpočívají. Ženy perou prádlo. Pozoruji život kolem sebe. Všude na vodě to žije. Je zde spousty vodního ptactva. Od ledňáčků, kachen, kvakošů a potápek. Nad jezerem létají i orli.

Je čas se vrátit na hausbót, dát si ve městě tradiční kahwu. Je to zelený čaj, který je ochucen skořicí, kardamomem a šafránem. Je čas prohlédnout si starý muslimský Šrínagar. Čekají na mě historické domy, staré uličky, mešity a bazary. Tak manzúre, převez mě zpět na břeh, za tři hodiny zase na sedmičce! Historická čtvrť je plná dřevěných domků zdobených vyřezáváním. Jsou ale dost zanedbané. Chátrají. Mezi nimi je několik mešit ve stejném, unikátním kašmírském stylu ze 17. až 18. století. Asi nejhezčí je dřevěná Khanqah Shah-i-Hamadan, která stojí na místě jedné z prvních mešit v Kašmíru. Nechal ji postavit ve 14. století Mir Sayed Ali Hamadani. Zdobí ji krásné květinové motivy v perském stylu. Vzpomínám na mešitu Wazir-Chan v Lahauru. Dovnitř bezvěrce nepustí. Před vstupem na chodníku leží muslim. Pod hlavou má cihlu a nohy nahoře. Evidentně nikam nespěchá.

Chci vidět ještě jednu důležitou mešitu ve Šrínagaru, Tou je Svatyně Hazratbal. Má obrovský náboženský význam pro muslimskou komunitu, jak regionálně, tak i mimo ni. Poznáte ji. Je z mramoru a má kupoli.

Nenechám si ujít trh Dargah, který se nachází hned za svatyní. Stojí za to si koupit a ochutnat levné místní jídlo.

Je zde uložena relikvie, o které se předpokládá, že je to vous islámského proroka Mohameda. Tato relikvie známá jako „Moi-e-Muqqadas“, je muslimy považována za extrémně posvátnou a její vystavení při zvláštních náboženských příležitostech přitahuje tisíce oddaných. To křesťany nenapadlo, mít vous Ježíše Krista?

Další den jsem si najal auto s šoférem a udělal si výlet do Naranagu. Zhruba za dvě hodiny jízdy přijedete do malebné vesnice nad stejnojmenným údolím opřené do velehorského kopce. Všude rostou borovice a cedry. Šofér má volno na siestu a já Naranag prohlédnu. Nikam nespěchám. Jsem zase v horách a jsem rád. Je tu naprostý až ospalý klid. Místní děti mají zrovna vyučování venku před školou, občas potkáte gajarského muže, pozdravíme se. Usměje se a chce si potřást rukou. Na ceduli vidím nabídku treku do hor. Hledám však co kde sníst. Poohlížím se po nějaké restauraci. Objevil jsem jí, ale má zavřeno. V malém krámku u silnice mi udělají čaj a na počkání vejce. Mám odsud krásný výhled do údolí, jsem obklopen horami. Sám sebe se ptám. A kdo to má? Naranag má jednu úžasnou památku. Celkem zachovalou část velkého komplexu starověkého chrámu. Je zasvěcen Šivovi a je to jedna z významných archeologických lokalit v zemi. (chrámů tu bylo několik). Byly postaveny v 8. století našeho letopočtu.

Začíná se stmívat a je čas vrátit se do Šrínagaru na hausbót. Další den mám v plánu navštívit slavný zeleninový trh na jezeře. Šikára s manzúrem bude na mě čekat za svítání.

Je syrové ráno, ještě je šero. Venku je asi 5 stupňů. Ještě že mám prošívanou bundu a tlusté ponožky. Cesta na trh trvá tak 40 minut. Rozbřesk nad jezerem je fantastický. Ranní ticho ruší jen nesmělé pípání ptáků a pravidelné šplouchání pádla. Jsme na místě. Obchodníci postupně přijíždějí. Na focení není světlo. Musím čekat. Postupně se objevují šikáry. Muži jsou teple oblečeni. Mají čepice i rukavice. Je říjen a zima přijde asi brzo. Nabízí k prodeji zeleninu a květiny. Moc toho nemají. Ale je čas na setkání, na debatu. Uzávěrka Nikonu cvaká. Má to atmosféru. Čas se tu na chvíli zastavil. Tak to určitě zažili Hanzelka se Zikmundem na své cestě pod Himálaj. Cestovali tehdy přes západní Pákistán, severní Indií do Nepálu.

Splnilo se mi další z cestovatelských přání. Moje cesta končí a další na mě čekají. Uběhla rychle a bez problémů. A to i díky mému společníkovi. Mnohokráte mi pomohl, bylo na něj vždy spolehnutí. Provedl mě rychle a bezpečně přes různé security (a že jich bylo). Tím společníkem je fotobatoh od Peak Designu. Vezměte si ho na cesty s sebou. Doporučuji.